Theo van Gogh (režisér)

Theo van Gogh
Theo van Gogh
	Theo van Gogh (2004)
Narození	23. července 1957; Haag
Úmrtí	2. listopadu 2004 (ve věku 47 let); Amsterdam
Příčina úmrtí	střelná rána a bodná rána
Alma mater	Amsterdamská univerzita; Montessori Lyceum Amsterdam
Povolání	televizní moderátor, produkční, sloupkař, filmový režisér, herec, filmový producent, spisovatel, moderátor, scenárista, bloger, novinář, filmový herec, rozhlasový moderátor, televizní režisér, televizní producent, střihač, televizní herec, aktivista, autor a režisér
Ocenění	Gouden Kalf voor de beste regie (1996); Gouden Kalf voor het beste televisiedrama (1997); Gouden Kalf voor het beste televisiedrama (2003); Gouden Kalf (Speciale juryprijz) (2005)
Nábož. vyznání	ateismus
Děti	Lieuwe van Gogh
Rodiče	Johan van Gogh a Anneke van Gogh
Příbuzní	Theo van Gogh (strýc z otcovy strany); Henk Vonhoff (strýc)
Web	www.theovangogh.nl
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theo van Gogh (23. července 1957 Den Haag – 2. listopadu 2004 Amsterdam) byl nizozemský filmový režisér, publicista a satirik. Narodil se do významné rodiny, jeho pravnukem byl Theo van Gogh, obchodník s uměním a bratr slavného malíře Vincenta van Gogha.

Život

Van Gogh původně studoval práva, ale po přerušení studia se rozhodl stát se filmovým režisérem. Pracoval také pro rozhlas a televizi a psal provokativní sloupky. Byl členem politického hnutí „Republikeins Genootschap“ (Republikánské družstvo). Coby kontroverzní osobnost na mnoho způsobů kritizoval mezikulturní soužití, na druhou stranu ale vyzýval k liberálnosti a jako autor rozhovorů a režisér se vyznačoval citlivostí s dotazovanými a účinkujícími.

Práce a ocenění

Po přerušení studií práv na Amsterdamské univerzitě se začal věnovat filmové tvorbě, která byla jeho životní vášní. Svůj režisérský debut si odbyl snímkem Luger (1981). Za filmy Rande naslepo (1996) a In het belang van de staat (1997) získal prestižní nizozemské ocenění Gouden Kalf. Jeho tvorba často zkoumala politická a společenská témata, a to nejen ve filmech, ale i v jeho literární práci.

Jako herec se objevil ve filmu De noorderlingen (Seveřané, 1992). Natočil řadu dalších filmů (viz níže), mnohé s politickou tematikou. Od 90. let pracuje Van Gogh také v televizi.

Jeho poslední knihou (2003) byla kniha Allah weet het beter („Alláh to ví nejlépe“), v níž ostře odsoudil islám.

Kontroverze

Van Gogh byl v Nizozemsku dlouho považován za enfant terrible. V médiích opakovaně vyvolával kontroverze svými provokativními, až cynickými výroky a posměšky. Kritizoval například multikulturní společnost jako útok na „normy a hodnoty západní společnosti“ a popisoval „agresivní a zaostalý islám“. Muslimy často označoval vulgárně.^[2]

Van Gogh obvinil spisovatele Leona de Wintera z „komercializace židovství“ a v této souvislosti provokoval jeho i jeho ženu sexuálními narážkami. Rovněž označil sociálnědemokratického politika Joba Cohena, který pocházel z židovské rodiny, za jednoho z „Alláhových řezníků“, který „jako Žid má na svědomí špinavou práci“ kvůli svému úsilí o prosazování mezikulturního porozumění.

Nevybíravě se stavěl i ke křesťanství a jeho symbolikám.

Smrt

V roce 2004 adaptoval scénář nizozemské političky somálského původu Ayaan Hirsi Ali a natočil krátký film Podvolení (Submission: Part I), který pojednává o násilí a zvůli vůči ženám v islámských komunitách, ve kterém jednotlivé ženy vyprávějí své děsivé příběhy, pokleknuté a schoulené do modlitby a na jejich polonahá – jen poloprůsvitnými závoji pokrytá těla jsou promítány texty z Koránu, které se vztahují k nadřazenosti mužů nad ženami.

Poté, co byl film promítán v nizozemské veřejné televizní stanici, dostali jak Ali tak van Gogh dopisy hrozící mu smrtí. Van Gogh ale hrozbu nebral vážně a dokonce se nechal slyšet, že „přece nikdo nezabije vesnického idiota“. Byl zavražděn muslimem marockého původu, 26letým Mohammedem Bouyerim, dne 2. listopadu v Amsterodamu,^[3] když jel na kole do práce. Boyerim na něj osmkrát vystřelil, poté vzal nůž a uštědřil mu hlubokou řeznou ránu do hrdla a bodnou ránu do hrudníku. Na místě nechal zprávu,^[4] ve které vyhrožoval západním vládám, židům a Hirsi Ali (scenáristce výše zmíněného filmu). Bouyeri byl krátce poté vypátrán a zatčen a 26. července 2005 odsouzen na doživotí.

„	Multikulturalismus je zdvořilé ustupování roztahovačnému hostu, který vás postupně vytěsňuje z vašeho příbytku…	“
— Theo van Gogh

Theo van Gogh jako režisér

Kvalita jeho filmů stojí na výkonech herců, které motivoval vlídným přístupem. Věřil, že tak podají lepší výkon. V 80. létech točil především šokující snímky a literární adaptace. Od 90. let se zaměřil na filmy o vztazích. Většina jeho filmů byla nízkorozpočtových, často placená z vlastních nákladů.

Luger (1982)
Een dagje naar het strand (1984)
Charley (1986)
Terug naar Oegstgeest (1987)
Loos (1989)
Vals licht (1993)
Ilse verandert de geschiedenis (1993)
06 (1994)
Reunie (1994)
Eva (1994)
Een galerij: De wanhoop van de sirene (1994)
De Eenzame Oorlog Van Koos Tak (1995)
Blind Date (1996)
Hoe ik mijn moeder vermoordde (1996)
In het belang van de staat (1997)
Au (1997)
De Pijnbank (1998)
Baby Blue (2001)
De nacht van Aalbers (2001)
Najib en Julia (2002)
Interview (2003)
Zien (2004)
Submission: Part I (2004)
Cool (2004)
06/05 2004)
Medea (2004)
Bad (nedokončeno)

Theo van Gogh jako herec

Luger (1981)
De witte waan (1984), režie Adriaan Ditvoorst. Role bezdomovce.
De nacht van de wilde ezels (1990), režie Pim de la Parra
Tadzio (1991) režie Erwin Olaf a Frans Franciscus
De noorderlingen (1992), režie Alex van Warmerdam. Postava „Dikke Willie“.
La séquence des barres parallèles (1992), režie Ian Kerkhof
Terrorama (2001), režie Edwin Brienen. Role náboženského fanatika.
2020 - Het programma dat zijn tijd ver vooruit is (2003), vysíláno BNN. Role muslima.

Theo van Gogh jako publicista

Byl přispěvatelem mnoha novin a časopisů, které musel často opustit kvůli neshodám s nadřízenými.

Publikované knihy:

Recreatie (poezie, 1985)
De weldoener (1988)
Maagd en moordenaar (divadelní hra, společně s Guus Luijters, 1988)
Mijn favoriete graftak (en ander onheil) (1989)
Wachten op de maan (1989)
Loos (1989)
Engel (1990)
Een prettig gesprek (1992)
Er gebeurt nooit iets (1993)
Sla ik mijn vrouw wel hard genoeg? (1996)
De gezonde roker (2000)
Allah weet het beter (2003)
De tranen van Mabel (spolu s Tomas Ross, 2004)

Odkazy

Reference

↑ The astonishing life of Johan van Gogh: Vincent's great-nephew dies aged 96. In: The Art Newspaper. 8. března 2019. Dostupné online.
↑ TAS, Sara. Meijer de Haan, 'Portrait of Theo van Gogh', 1889. Contemporaries of Van Gogh 1: Works Collected by Theo and Vincent. 2023-06-07. Dostupné online [cit. 2024-12-28]. DOI 10.58802/eoew2054.
↑ Místo, kde došlo k vraždě: 52°21′32″ s. š., 52°21′32″ v. d.
↑ http://www.militantislammonitor.org/article/id/312

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Theo van Gogh (režisér)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Theo van Gogh na Wikimedia Commons
Oficiální webové stránky NL

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[93270b1f0f1062a4fdff0d2548a0b7a8ab8e875f-1] The astonishing life of Johan van Gogh: Vincent's great-nephew dies aged 96. In: The Art Newspaper. 8. března 2019. Dostupné online.

[2] TAS, Sara. Meijer de Haan, 'Portrait of Theo van Gogh', 1889. Contemporaries of Van Gogh 1: Works Collected by Theo and Vincent. 2023-06-07. Dostupné online [cit. 2024-12-28]. DOI 10.58802/eoew2054.

[3] Místo, kde došlo k vraždě: 52°21′32″ s. š., 52°21′32″ v. d.

[4] ttps://www.militantislammonitor.org/article/id/312

[1]

[2]

[3]

[4]