Rosa Neuwirthová

Rosa Neuwirthová
Narození	25. října 1883; Královské Vinohrady
Úmrtí	24. října 1929 (ve věku 45 let); Vídeň
Alma mater	Univerzita užitého umění ve Vídni
Povolání	keramička
Rodiče	Josef Neuwirth
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Rosa Neuwirthová, též Rosa Neuwirth (25. října 1883 Královské Vinohrady^[1] – 24. října 1929 Vídeň), byla rakouská keramička česko-německého původu. Pracovala pro Wiener Werkstätte a byla spoluzakladatelem keramického družstva Werk.

Život

Byla nejstarší dcerou historika umění Josefa Neuwirtha a jeho manželky Adelheid, rozené von Stein. Po ukončení školní docházky začala v roce 1898 studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Když byl její otec povolán na Technickou univerzitu ve Vídni, rodina se v roce 1899 přestěhovala do Vídně (Favoritenstraße 68).^[2] Ve stejném roce začala studovat na Vídeňské uměleckoprůmyslové škole (německy Universität für angewandte Kunst Wien). Mezi její učitele zde patřili Friedrich Linke, Josef Breitner, Michael Powolny a Franz Metzner. Ve školním roce 1903/1904 navštěvovala kurzy u Kolomana Mosera. V roce 1903 obdržela Rothschildovu cenu, dotovanou 1000 korunami, která jí umožnila studovat v Mnichově, Curychu, Paříži, Londýně, Belgii a Nizozemsku.

Ještě za studií byly její keramické návrhy a výšivky vystaveny na výstavách na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole, v Petrohradě v letech 1903/1904, na Světové výstavě v St. Louis v roce 1904 a na Kunstschau Wien 1908 v roce 1908 a 1909. Své návrhy také prodávala ve Wiener Werkstätte. V letech 1904 až 1908 a ve 20. letech 20. století také působila jako učitelka kreslení ve Vídeňském akvizičním spolku žen.^[3]

V Paříži v roce 1910 studovala šest měsíců u sochaře a malíře Aristida Maillola. Rosa Neuwirthová založila 25. září 1911 s Idou Schwetz-Lehmannovou a Helenou Johnovou na Mollardgasse 85a ve Vídni Keramische Werkgenossenschaft. Zatímco Helena Johnová se věnovala návrhům lidové keramiky, keramika Idy Schwetz-Lehmannové a Rosy Neuwirthové byla ovlivněna porcelánkou Royal Copenhagen. Umělecké a podnikatelské vedení družstva převzala Rosa Neuwirthová.

V úspěšné práci pokračovala i během první světové války. Její keramika byla mj. prodávané ve Velké Británii a Spojených státech. Její poslední výstava se konala ve vídeňském Künstlerhausu v zimě roku 1928.^[4] V září 1929 byl Rosě Neuwirth diagnostikován nádor, na jehož následky 24. října 1929, den před dovršením 46 let, zemřela.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosa Neuwirth na německé Wikipedii.

↑ Matrika EVJ N9, sn. 154 [online]. AHMP [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.
↑ KRASNY, Elke. Stadt und Frauen: eine andere Topographie von Wien. Wien: Wienbibliothek im Rathaus : Metroverlag 224 s. ISBN 978-3-902517-78-4. S. 37.
↑ JOHNSON, Julie M. The memory factory: the forgotten women artists of Vienna 1900. West Lafayette, Ind: Purdue University Press 438 s. (Central European studies). ISBN 978-1-55753-613-6. S. 398.
↑ KOROTIN, Ilse Erika. BiografiA: Lexikon österreichischer Frauen. Wien: Böhlau Verlag ISBN 978-3-205-79590-2. S. 2381.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Rosa Neuwirthová na Wikimedia Commons

[1] Matrika EVJ N9, sn. 154 [online]. AHMP [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.

[2] KRASNY, Elke. Stadt und Frauen: eine andere Topographie von Wien. Wien: Wienbibliothek im Rathaus : Metroverlag 224 s. ISBN 978-3-902517-78-4. S. 37.

[3] JOHNSON, Julie M. The memory factory: the forgotten women artists of Vienna 1900. West Lafayette, Ind: Purdue University Press 438 s. (Central European studies). ISBN 978-1-55753-613-6. S. 398.

[4] KOROTIN, Ilse Erika. BiografiA: Lexikon österreichischer Frauen. Wien: Böhlau Verlag ISBN 978-3-205-79590-2. S. 2381.

[1]

[2]

[3]

[4]