Jules Massenet

Jules Massenet
	Jules Massenet na fotografickém portrétu z období kolem roku 1910
Rodné jméno	Jules Émile Frédéric Massenet
Narození	12. května 1842; Montaud
Úmrtí	13. srpna 1912 (ve věku 70 let); Paříž
Příčina úmrtí	rakovina
Místo pohřbení	hřbitov v Égreville
Národnost	francouzská
Alma mater	Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži; Lyceum svatého Ludvíka
Povolání	hudební skladatel
Rodiče	Alexis Massenet
Manžel(ka)	Ninon de Gressy (od 1866)
Děti	Juliette Massenet
Příbuzní	Auguste Massenet (sourozenec)
Významná díla	Werther; Manon; Don Quichotte (opera); Cendrillon; Thais; … více na Wikidatech
Ocenění	Římská cena (1863); rezident ve Villa Medici (1864); velkodůstojník Řádu čestné legie (1900); Leopoldův řád
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules Émile Frédéric Massenet (12. května 1842, Montaud, Saint-Étienne, Francie – 13. srpna 1912, Paříž) byl francouzský skladatel období romantismu. Nejvíce ho proslavily jeho opery, které byly velice populární na konci 19. a na začátku 20. století; poté většina z nich upadla téměř do zapomnění a teprve v osmdesátých letech byly znovu objevovány. Mezi jeho nejznámější opery patří Manon (1884) a Werther (1892). Značná pozornost je v současnosti věnována také Massenetově opeře Thaïs.

Život

Massenet se narodil ve vesnici Montaud, což je nyní městská část Saint-Étienne, jako syn mistra kovolijce. Když mu bylo jedenáct, odstěhovala se jeho rodina do Paříže. Tam získal první poznatky o hudbě od své matky, která učila i jiné žáky, aby si rodina finančně přilepšila. Od svých jedenácti let také navštěvoval pařížskou konzervatoř a činil značné pokroky, především pod vedením skladatele Ambroise Thomase (1811-1896). Nadto v roce 1863 získal prestižní Prix de Rome, což mu umožnilo strávit čtyři roky ve vile Medici v Římě, kde se seznámil s Franzem Lisztem. Začal dávat hodiny klavíru a získával zkušenosti s divadlem a populární hudbou tím, že příležitostně hrál na bicí nástroje v orchestru pařížské Opery a v barech.

Po návratu do Paříže se 8. října 1866 oženil se svou žačkou Constancií de Saint-Marie. V následujících letech byla na doporučení Thomase jeho opera La Grand'tante uvedena v Opéra-Comique. Byla to první část celého cyklu oper, které měl Massenet v následujících pětačtyřiceti letech svého života napsat; poslední premiérou jeho života byla opera Řím (Roma) v Monte Carlu v roce 1912.

Jules Massenet patřil k těm skladatelům, kteří měli velký úspěch již za svého života. Poprvé se úspěch dostavil s oratoriem Marie-Magdeleine z roku 1873, ale byla to opera Le Roi de Lahore o čtyři roky později, díky níž se stal slavným. Jeho největší úspěch mu však přinesla opera Manon, inspirovaná novelou abbého Prévosta (použitou rovněž Puccinim v opeře Manon Lescaut), vyprávějící příběh mladé ženy, která se kvůli své lehkomyslnosti stane kurtizánou, a jejího idealistického mladého milence šlechtického původu, Chevalliera de Grieux. Další kurtizána, tentokrát z Egypta ve 4. století, je postavou Massenetovy úspěšné opery Thaïs (1894). Mužské hlavní postavy zobrazil v operách Le Cid (1885), Werther (1892), a Don Quijotte z roku 1910. Don Quijotte byl jeho posledním větším úspěchem. Jeho sláva pronikala i za hranice Francie, a proto se i některé premiéry konaly v důležitých operních centrech Evropy, například Werther byl prvně uveden ve Vídni a La Navarraise v Londýně.

Mnoho let také působil jako učitel skladby na pařížské konzervatoři, kam nastoupil v roce 1878 a setrval zde až do své smrti, tj. do roku 1912. Je pochován na hřbitově v Égreville (Seine-et-Marne).

Dílo

Dílo Julesa Masseneta zahrnuje kromě oper, kterého jej proslavily, v menším míře i duchovní hudbu, balety, scénickou hudbu pro divadlo a mnoho písní. Mezi jeho reprezentativní díla patří hlavně: Manon (1884), Werther (1892), Thaïs (1894), Le Cid (1885) nebo například Le Jongleur de Notre-Dame (1902).

Opery

Les deux boursiers (1859)
Esmerelda (1865)
Noureddin (1865)
Valéria (1865)
La Grand' Tante (1867)
La Coupe du roi de Thulé (1867)
Le Florentin (1868)
Manfred (1869)
Méduse (1870)
Don César de Bazan (1872)

Les Templiers (1873)
Marie-Magdeleine (1903)
L'Adorable Bel'-Boul' (1874)
Bérangère et Anatole (1876)
Le Roi de Lahore (1877)
Robert de France (1880)
Hérodiade (1881)
Les Girondins (1881)
Montalte (1883)
Hérodiade (1884)
Manon (1884)
Le Cid (1885)
Don César de Bazan (1888)
Esclarmonde (1889)
Le Mage (1891)
Werther (1892)
Kassya (1893)
Thaïs (1894)
Le Portrait de Manon (1894)
La Navarraise (1894)
Sapho (1897)
Cendrillon (1899)
Grisélidis (1901)
Le Jongleur de Notre-Dame (1902)
Chérubin (1905)
Ariane (1906)
Thérèse (1907)
Bacchus (1909)
Don Quichotte (1910)
Roma (1912)
Panurge (1913)
Cléopâtre (1914)
Amadis (1922)

Oratoria a kantáty

David Rizzio (1863)
Marie-Magdeleine (1873)
Ève (1875)
Narcisse (1877)
La Vierge (1880)
Biblis (1886)
La Terre Promise (1900)

Balety

Le Carillon (1892)
Cigale (1904)
Espada (1908)
L'histoire de Manon (1974)

Orchestrální hudba

Première suite d'orchestre (1867)
Scènes hongroises (1870)
Scènes pittoresques (1874)
Scènes dramatiques (1875)
Scènes napolitaines (1876)
Scènes de féerie (1881)
Scènes alsaciennes (1882)
Fantaisie pour violoncelle et orchestre (1897)
Concerto pour piano et orchestre (1903)

Fotogalerie

Jules Massenet
Jules Massenet (1880)
Plakát opery 'Le Cid' (1885)
Jules Massenet (1887)
Plakát opery 'Don Quichotte' (1910)
Jeho hrob na hřbitově v Égreville (Seine-et-Marne)
Massenetova pamětní deska v kostele Saint-Martin v Égreville

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jules Massenet na anglické Wikipedii a Jules Massenet na francouzské Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jules Massenet na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jules Massenet
Jules Massenet na projektu Musopen