August Václav Stwrtnik
August baron Stwrtnik | |
---|---|
Velitel pevnosti Budín | |
Ve funkci: 1819 – 1838 | |
Vojenská služba | |
Služba | Rakouské císařství |
Hodnost | polní podmaršál (1838), generálmajor (1809) |
Narození | 3. září 1755 nebo 3. srpna 1755 Třeboň |
Úmrtí | 24. října 1841 (ve věku 86 let) Budín |
Titul | baron (1814) |
Děti | August von Stwrtnik |
Příbuzní | August Stwrtnik, Leopold Stwrtnik a Adolph Stwrtnik (vnoučata) |
Profese | důstojník |
Ocenění | rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
August Václav svobodný pán Stwrtnik (uváděn též jako Štvrtnik) (německy Augustin Wenzeslaus Freiherr von Stwrtnik) (3. srpna 1755 Třeboň – 24. října 1841 Pešť) byl rakouský generál. Do rakouské armády vstoupil jako dobrovolník v roce 1773, později se vyznamenal jako důstojník dělostřelectva během napoloenských válek. V hodnosti generálmajora (1809) byl dlouholetým velitelem pevnosti v Budíně (1819–1838). Byl rytířem Řádu Marie Terezie (1802) a v roce 1814 získal titul barona.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny úředníka na schwarzenberských panstvích, narodil se v Třeboni. Do císařské armády vstoupil v roce 1773 jako dobrovolník u dělostřelectva, zúčastnil se války o bavorské dědictví a v roce 1780 byl povýšen na podporučíka. U dělostřelectva postupoval v hodnostech (nadporučík 1786, kapitán 1789) a zúčastnil se obléhání Bělehradu během války s Tureckem (1789). Následně se vyznamenal ve válkách proti revoluční Francii, bojoval v bitvě u Rivoli (1797) a v roce 1799 dosáhl hodnosti majora. V roce 1799 byl přeložen do Tyrolska a v roce 1800 vynikl v bitvě u Marenga. Jako podplukovník (1803) sloužil u dělostřeleckého pluku č. 2. Ve válce roku 1805 bojoval znovu v Itálii a od roku 1808 byl velitelem dělostřeleckého pluku č. 1.[1][2] V roce 1809 bojoval v bitvě u Wagramu a Znojma.
K datu 24. května 1809 dosáhl hodnosti generálmajora, během Napoleonova tažení do Ruska byl zařazen do dělostřeleckého kontingentu Grande Armée (1812). Po přechodu Rakouska k protifrancouzské koalici se zúčastnil závěrečné fáze napoleonských válek v Německu a Francii. Krátce sloužil jako velitel brigády v Praze[3] a nakonec byl v letech 1819–1838 velitelem pevnosti Budín.[4][5][6]V aktivní službě setrval až do věku 83 let, penzionován byl v roce 1838, kdy zároveň obdržel čestnou hodnost polního podmaršála.[7] Poslední roky života strávil v Budapešti, kde také zemřel, od roku 1836 byl držitelem uherského indigenátu.
Během vojenské kariéry obdržel několik vyznamenání, byl nositelem ruského Řádu sv. Vladimíra III. třídy a rytířem bavorského Vojenského řádu Maxe Josefa. Za svou účast v tažení v roce 1800 získal v roce 1802 prestižní Řád Marie Terezie a na základě toho měl nárok na povýšení do šlechtického stavu.[8][9] Šlechtický titul rytíř získal v roce 1802 a na konci napoleonských válek byl povýšen do stavu svobodných pánů (1814).[10]
V roce 1787 se v Moravské Třebové oženil s baronkou Kateřinou Häringovou (1766–1819), dcerou polního zbrojmistra barona Ferdinanda Häringa.[11] Z manželství se narodily čtyři děti, tři synové a jedna dcera. Dcera Valburga (1798–1855) se provdala za Karla Leopolda Beckera, sekčního radu na ministerstvu zahraničí. Všichni tři synové sloužili v armádě, z nich vynikl nejstarší August (1790–1869), který dosáhl hodnosti polního podmaršála. Druhorozený syn Leopold (1793–1849) byl c. k. plukovníkem a velitelem dělostřeleckého pluku č. 2. Nejmladší syn Ferdinand (1802–1840) byl nadporučíkem u kyrysníků.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Přehled velitelů dělostřeleckého pluku č. 1 na webu valka.czdostupné online
- ↑ Přehled velitelů dělostřeleckého pluku č. 1 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes; Vídeň, 1816; s. 47, 453 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreicheischen Kaiserthumes; Vídeň, 1820; s. 57dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1827; s. 309 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichishen Kaiserthumes; Vídeň, 1837; s. 61 dostupné online
- ↑ Služební postup Augusta Stwrtnika in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815) Vídeň, 2006; s. 99 dostupné online
- ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 59
- ↑ Seznam nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 38 dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1854; s. 518–519 dostupné online
- ↑ Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser auf das Jahr 1849; Gotha, 1849; s. 177–178 dostupné online
- ↑ Rodina Stwrtniků in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 396–399 (heslo Stwrtnik) ISBN 978-80-904241-7-3
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakouští generálové
- Osobnosti francouzských revolučních válek
- Osobnosti napoleonských válek
- Rakouští šlechtici
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Nositelé Řádu svatého Vladimíra
- Nositelé Vojenského řádu Maxe Josefa
- Uherští šlechtici
- Narození 3. srpna
- Narození v roce 1755
- Narození v Třeboni
- Úmrtí 24. října
- Úmrtí v roce 1841
- Úmrtí v Budapešti