An Entity of Type: Thing, from Named Graph: http://dbpedia.org, within Data Space: dbpedia.org

In healthcare, a differential diagnosis (abbreviated DDx) is a method of analysis of a patient's history and physical examination to arrive at the correct diagnosis. It involves distinguishing a particular disease or condition from others that present with similar clinical features. Differential diagnostic procedures are used by clinicians to diagnose the specific disease in a patient, or, at least, to consider any imminently life-threatening conditions. Often, each individual option of a possible disease is called a differential diagnosis (e.g., acute bronchitis could be a differential diagnosis in the evaluation of a cough, even if the final diagnosis is common cold).

Property Value
dbo:abstract
  • يستخدم مصطلح التَشْخيصٌ التَفْريقِي (بالإنجليزية: differential diagnosis)‏ في المجال الطبي للتعبير عن مجموع التشخيصات الطبية المحتملة لمرض أو عرض معين، وهو طريقة لتحليل التاريخ الطبي للمريض والفحص السريري للوصول إلى التشخيص النهائي الصحيح، ويشمل تمييز مرض أو حالة معينة عن غيرها من الحالات التي تشترك معها بصفات سريرية مشابهة. يستخدم الأطباء التشخيص التفريقي لتشخيص مرض معين لدى المريض، أو على الأقل لتحديد أي حالات قد تشكل تهديدًا وشيكًا للحياة، وفي كثير من الحالات يُطلق على كل احتمال فردي لمرض معين التشخيص التفريقي، فمثلًا يمكن أن يكون التهاب القصبات الحاد تشخيصًا تفريقيًا عند تقييم مريض لديه سعال، حتى لو كان التشخيص النهائي هو رشح عادي. يعد إجراء التشخيص التفريقي طريقة تشخيصية منهجية تُستخدم لتحديد المرض في الحالات التي توجد فيها بدائل واحتمالات متعددة ممكنة. قد تستخدم هذه الطريقة الخوارزميات، من خلال عملية الاستبعاد، أو على الأقل الحصول على المعلومات التي تقلص احتمالات الحالات المرشحة باستخدام أدلة مثل الأعراض والقصة المرضية والفحص السريري. يستخدم التشخيص التفريقي أيضًا في مجال الطب النفسي، إذ يمكن ربط تشخيصين مختلفين بمريض تظهر عليه أعراض يمكن أن تتناسب مع كلا التشخيصين، فمثلًا يمكن وضع تشخيص تفريقي لاضطراب الشخصية الحدية عند مريض شخصت إصابته بالاضطراب ثنائي القطب نظرًا للتشابه في أعراض كلتا الحالتين. تختلف الاستراتيجيات التي تستخدم في وضع قائمة التشخيص التفريقي باختلاف خبرة الطبيب أو مقدم الرعاية الصحية، إذ قد يعمل مقدمو الرعاية الصحية المبتدئون بشكل منهجي لتقييم جميع التفسيرات المحتملة لمخاوف المريض، لكن أولئك الذين لديهم خبرة أكبر غالبًا ما يعتمدون على الخبرة السريرية والفحوص والاستقصاءات المساعدة. (ar)
  • En Medicina, el diagnòstic diferencial és el procediment pel qual s'identifica una determinada malaltia, entitat nosològica, síndrome o qualsevol condició de salut-malaltia mitjançant l'exclusió d'altres possibles causes que presentin un quadre clínic semblant al que el pacient pateix. (ca)
  • Diferenciální diagnostika je proces v lékařském diagnostickém rozhodování, při kterém lékař či skupina lékařů stanoví na základě všech dostupných informací pravděpodobné diagnózy a z nich se následně vybírá ta nejpravděpodobnější. Výsledek diferenciálně diagnostické rozvahy může být jistý, pak se hovoří o definitivní diagnóze, nebo nejistý, pak se hovoří o pracovní diagnóze. Pokud je výsledek nejistý, jsou třeba další testy, pomocí kterých se vylučují jednotlivé choroby. Obvyklými testy používanými v diferenciální diagnostice jsou klinické testy ozřejmující nějaký špatně patrný klinický příznak, laboratorní vyšetření tělesných tekutin a tkání a zobrazení struktury a funkce těla pomocí zobrazovacích metod. Velmi důležitým vodítkem při volbě vhodných terapeutických metod je i znalost epidemiologické situace, protože do úvah je třeba zahrnout i to, jak moc obvyklá nebo vzácná ta které choroba uvažovaná v diferenciální diagnóze je. Specifickou formou diagnostického testu je terapeutický pokus, při kterém je zahájena léčba nejpravděpodobnější choroby a terapeutická odezva je pokládána za doklad toho, že se skutečně jednalo o předpokládanou chorobu. Terapeutický pokus bývá volen, pokud není specifický test dostupný, je příliš drahý nebo pokud by sám test zatížil pacienta více než terapeutický pokus. Velmi jednoduchým příkladem je chřipka; při tomto onemocnění může profil příznaků odpovídat i počátečním stádiím vážnějších onemocnění, ale obvyklé léčení (klid na lůžku, symptomatická terapie) správnost diagnózy prakticky vždy potvrdí. Pokud by v tomto případě terapeutický pokus chřipku nepotvrdil, nedošlo k významnému oddálení dalšího diagnostického pátrání. Jinou zvláštní formou je diagnosis per exclusionem (diagnóza z vyloučení, diagnóza per exclusionem). V tomto případě není diagnóza potvrzena přímo, ale jsou vyloučeny všechny ostatní možné nebo pravděpodobné stavy. Existuje dokonce několik nosologických jednotek, které jsou přímo definovány jako diagnózy z vyloučení. Tak například syndrom náhlého úmrtí kojenců je diagnostikován tak, že při pitvě není nalezeno nic, co by dokázalo vysvětlit příčinu smrti. U takto definovaných jednotek se předpokládá, že se s prohlubujícím se poznáním podaří nalézt příčinu, nevylučuje se ani možnost, že ve skutečnosti jde o několik chorob se stejným klinickým obrazem. Výběr diagnóz, nad kterými je třeba uvažovat v rámci diferenciální diagnostiky, je obvykle poměrně složitý. V praxi se často používá metoda vedoucího (hlavního) příznaku. Metoda spočívá v tom, že se lékaři již během své přípravy učí nejen biologii a klinický obraz onemocnění, ale k významným příznakům se učí i nejpravděpodobnější příčiny a vhodné diagnostické kroky, které mohou nejspíše vést ke stanovení diagnózy. Diferenciální diagnostika bývá s výhodou strukturovaná podle několika hledisek, čímž usnadňuje diferenciálně diagnostickou rozvahu. Tak například diferenciální diagnostika otoků dolních končetin může být založena na dělení otoků z místních a celkových příčin a na dělení podle patogenetického mechanismu. Z historického hlediska lze prvky diferenciálně diagnostického rozhodování vysledovat již v nejstarších písemných pramenech. Vzhledem ke značně spekulativním představám o povaze chorob i v poměrně nedávné minulosti mají tyto rozvahy cenu pouze historickou. (cs)
  • Διαφορική διάγνωση (μερικές φορές συντέμνεται ΔΔ) ή διαφοροδιάγνωση είναι η διαγνωστική διαδικασία μέσω της οποίας αποκλείουμε παθήσεις με παρόμοια συμπτώματα ώστε να καταλήξουμε στην επικρατέστερη διάγνωση. Για παράδειγμα, για ένα παιδί που δεν μιλά πραγματοποιείται η διαφορική διάγνωση μεταξύ κώφωσης και ψυχικής διαταραχής. Οι ασθενείς παρουσιάζουν συχνά έναν αριθμό συμπτωμάτων που μπορούν εύκολα να οδηγήσουν στην πιθανή διάγνωση. Σε αυτές τις περιπτώσεις, είναι σχετικά απλό να γίνει η σωστή διάγνωση, επειδή η κλινική εικόνα του ασθενούς παρουσιάζει ένα συγκεκριμένο μοτίβο της νόσου με το οποίο υπάρχει εξοικείωση από τους επαγγελματίες υγείας. Για παράδειγμα, όταν ένας ασθενής παρουσιάζει πυρετό, βήχα με σκούρα πτύελα, πλευριτικό πόνο στο στήθος και λοβώδη διήθηση, η κατάσταση μπορεί γρήγορα να διαγνωστεί ως πνευμονία, πιθανώς από . Σε κάποιες περιπτώσεις, ωστόσο, ένας ασθενής παρουσιάζει μια ασθένεια με συμπτώματα που δεν ταιριάζουν εύκολα σε ένα αναγνωρίσιμο μοτίβο. Για να εξαχθεί ένας κατάλογος πιθανών αιτίων και συνθηκών, τέτοιες περιπτώσεις απαιτούν πιο συστηματική προσέγγιση. Στη συστηματική προσέγγιση αρχικά δημιουργείται μια λίστα με τα ιατρικά προβλήματα του ασθενούς (π.χ. πόνος στο στήθος, αλλοιωμένη ψυχική κατάσταση, αναιμία, υπερασβεστιαιμία, υπονατριαιμία). Το ιστορικό, η φυσική εξέταση και τα εργαστηριακά δεδομένα (αίματος και ούρων) είναι η βάση για αυτήν τη λίστα. Ακολουθεί η λίστα με πιθανές αιτίες - μια διαφορική διάγνωση - για κάθε πρόβλημα. Μια υποκείμενη αιτιολογία που συνδέει τα διάφορα προβλήματα μπορεί να είναι εμφανής. Ορισμένα προβλήματα έχουν μόνο λίγες πιθανές αιτίες, ενώ άλλα έχουν πολλές. Όταν δημιουργείται η λίστα αυτή, τα παράπονα του ασθενούς συνδέονται με το ιστορικό, τη φυσική εξέταση και τα εργαστηριακά ευρήματα για να γίνει κατανοητό ποια συστήματα, συνθήκες ή σχετικοί παράγοντες μπορεί να έχουν οδηγήσει στην ασθένεια. Στη συνέχεια λαμβάνεται απόφαση ποιες επιπλέον εξετάσεις θα πρέπει να πραγματοποιηθούν για να συμπεριληφθεί ή να αποκλειστεί μια πιθανή διάγνωση. Μετά τα αποτελέσματα των εξετάσεων αποφασίζεται η διάγνωση με τη συμπερίληψη όλων των στοιχείων. Συχνά είναι δύσκολο να αναγνωριστεί μία μόνο ασθένεια που ευθύνεται για όλα τα προβλήματα σε μια περίπλοκη περίπτωση. Καταγράφοντας, ωστόσο, συστηματικά τις πιθανές αιτίες κάθε ανωμαλίας, μπορεί να αποκαλυφθεί μια ενοποιητική διάγνωση. (el)
  • In healthcare, a differential diagnosis (abbreviated DDx) is a method of analysis of a patient's history and physical examination to arrive at the correct diagnosis. It involves distinguishing a particular disease or condition from others that present with similar clinical features. Differential diagnostic procedures are used by clinicians to diagnose the specific disease in a patient, or, at least, to consider any imminently life-threatening conditions. Often, each individual option of a possible disease is called a differential diagnosis (e.g., acute bronchitis could be a differential diagnosis in the evaluation of a cough, even if the final diagnosis is common cold). More generally, a differential diagnostic procedure is a systematic diagnostic method used to identify the presence of a disease entity where multiple alternatives are possible. This method may employ algorithms, akin to the process of elimination, or at least a process of obtaining information that shrinks the "probabilities" of candidate conditions to negligible levels, by using evidence such as symptoms, patient history, and medical knowledge to adjust epistemic confidences in the mind of the diagnostician (or, for computerized or computer-assisted diagnosis, the software of the system). Differential diagnosis can be regarded as implementing aspects of the hypothetico-deductive method, in the sense that the potential presence of candidate diseases or conditions can be viewed as hypotheses that clinicians further determine as being true or false. A differential diagnosis is also commonly used within the field of psychiatry/psychology, where two different diagnoses can be attached to a patient who is exhibiting symptoms that could fit into either diagnosis. For example, a patient who has been diagnosed with bipolar disorder may also be given a differential diagnosis of borderline personality disorder, given the similarity in the symptoms of both conditions. Strategies used in preparing a differential diagnosis list vary with the experience of the healthcare provider. While novice providers may work systemically to assess all possible explanations for a patient's concerns, those with more experience often draw on clinical experience and pattern recognition to protect the patient from delays, risks, and cost of inefficient strategies or tests. Effective providers utilize an evidence-based approach, complementing their clinical experience with knowledge from clinical research. (en)
  • En medicina, el diagnóstico diferencial es el procedimiento por el cual se identifica una determinada enfermedad mediante la exclusión de otras posibles causas que presenten un cuadro clínico semejante al que el paciente padece. (es)
  • Dalam ilmu kedokteran, diagnosis banding adalah pembedaan penyakit atau kondisi tertentu dari yang lain yang menghadirkan gambaran klinis serupa. Prosedur diagnostik banding digunakan oleh dokter untuk mendiagnosis penyakit spesifik pada pasien, atau, setidaknya, untuk menghilangkan segala kondisi yang mengancam jiwa dalam waktu dekat. Seringkali, setiap pilihan individu dari penyakit yang mungkin disebut diagnosis diferensial (misalnya bronkitis akut dapat menjadi diagnosis diferensial dalam evaluasi batuk, bahkan jika diagnosis akhir adalah pilek biasa). (in)
  • Le diagnostic différentiel est une méthode permettant de différencier une maladie d'autres pathologies qui présentent des symptômes proches ou similaires. Ce processus vise à établir un diagnostic plus sûr via une approche méthodique qui prend en considération tant les éléments permettant d'exclure une maladie plutôt que ceux permettant de la confirmer. Le diagnostic différentiel peut aboutir à plusieurs hypothèses impossibles à départager à un instant donné, mais qui seront infirmées ou confirmées au cours du temps (évolution de la maladie) ou à l'aide d'examens complémentaires. Ce diagnostic différentiel n'est pas exclusivement réservé aux professions médicales (médecins, pharmaciens, dentistes et sages-femmes). Il est aussi utilisé à des fins stratégiques de traitement ou d'orientation par d'autres professions paramédicales (kinésithérapeutes), ou dans d'autres domaines de la santé comme les vétérinaires. Dans tous les cas, c'est un processus dynamique par lequel ces professionnels utilisent la méthode scientifique, leurs compétences acquises au cours de leur formation théorique et pratique, les données de la littérature, ainsi que le savoir issu de leur pratique quotidienne, pour réaliser une anamnèse, examiner le patient, et réaliser (ou prescrire selon les champs de compétences de chacune des professions) les examens appropriés pour déterminer la nature et la gravité de la maladie présentée par le patient. On appelle le diagnostic d'élimination ou d'exclusion, la démarche permettant d'identifier une maladie difficile à prouver, et dont le diagnostic ne doit, ou ne peut, être fait qu'après l'élimination de toutes les autres causes possibles (plus urgentes, plus graves, ou plus facile à prouver). Par exemple, la pathomimie ou les troubles du spectre d'alcoolisation fœtale nécessitent un diagnostic d'élimination. On appelle diagnostic rétrospectif, un diagnostic fait après la terminaison de la maladie ; le diagnostic rétrospectif désigne aussi le diagnostic contemporain de pathologies anciennes ou de personnages historiques. (fr)
  • Per diagnosi differenziale in ambito sanitario si intende uno specifico procedimento seguito per arrivare ad effettuare una diagnosi precisa sul paziente. Poiché alcune malattie o sindromi possono manifestarsi attraverso i medesimi sintomi, per arrivare a una diagnosi precisa può essere necessario scartare alcune ipotesi che possono essere avanzate sulla base dei sintomi o dei segni riscontrati o riferiti dal paziente. La diagnosi differenziale porta quindi ad escludere dal novero delle patologie o condizioni che potrebbero essere diagnosticate quelle che non comprendono l'insieme di sintomi effettivamente riscontrati, fino ad arrivare alla diagnosi corretta. Per effettuarla si confrontano i segni e sintomi del soggetto malato. Il fine ultimo è una corretta diagnosi evitando possibili errori di valutazione. Importanti in questo senso sono una corretta anamnesi, l'esame obiettivo e i vari esami di laboratorio. Esiste anche una diagnostica differenziale effettuata con l'uso di software specializzati. Questo tipo di diagnostica nulla toglie al medico che valuta di volta in volta i risultati offerti dal software. (it)
  • 의학에서 감별진단(鑑別診斷, Differential diagnosis)은 주어진 정보를 이용하여 환자가 어떤 질병이나 의학적 상태에 놓여있는지 판단함과 동시에 비슷한 증상을 보이는 다른 질병과 구분하는 의사결정 과정이다. 감별진단 과정에서 의사는 환자의 임상 소견을 고려하여 최종 진단을 하기 전 가능한 원인을 분석하고 판단하게 된다. 약자로 D/Dx, DDx 등의 표현을 사용하기도 한다. (ko)
  • Een differentiële diagnose of differentiaaldiagnose is een wetenschappelijke methode om uit een lijst van mogelijke aandoeningen waaraan een bepaalde patiënt zou kunnen lijden, gegeven de klachten en symptomen die op dat moment bekend zijn, een diagnose te stellen. Een ander woord hiervoor is diacrise. In de literatuur vindt men ook vaak het woord differentiaaldiagnose. In de 19e eeuw was de Duitstalige geneeskunde voor Nederlandse artsen toonaangevend, daardoor werd de term Differenzialdiagnose vernederlandst in de medische terminologie opgenomen. Een differentiële diagnose wordt gesteld wanneer twee of meerdere ziekten het ziektebeeld kunnen verklaren en het nog niet mogelijk is tot een definitieve diagnose te komen. Verder onderzoek zal erop gericht zijn één of meerdere elementen van de differentiaaldiagnose uit te sluiten tot uiteindelijk liefst slechts één mogelijkheid overblijft. De methode van differentiële diagnose wordt ook buiten de geneeskunde gebruikt, zoals in het domein van de leerstoornissen en milieukundig bodemonderzoek. (nl)
  • Em medicina, diagnóstico diferencial é um método sistemático usado para identificar doenças. É feito, essencialmente, por processo de eliminação. Nem todo diagnóstico médico é diferencial. O diagnóstico diferencial pode ser definido como uma hipótese formulada pelo médico - tendo como base a sintomatologia (sinais e sintomas) apresentada pelo paciente durante o exame clínico - segundo a qual ele restringe o seu diagnóstico a um grupo de possibilidades que, dadas as suas semelhanças com o quadro clínico em questão, não podem deixar de ser elencadas como provável. A partir do diagnóstico diferencial, o médico pode selecionar testes terapêuticos, ou ainda, exames complementares específicos a fim de se obter um diagnóstico final ou de certeza. (pt)
  • Diagnostyka różnicowa, rozpoznanie różnicowe – postępowanie diagnostyczne mające na celu określenie stanu zdrowia jednostki lub populacji oraz czynników powodujących ten stan. Istotą procesu diagnostyki różnicowej jest ocena prawdopodobieństwa, że dany objaw kliniczny (dana grupa objawów klinicznych) występuje w odnośnej chorobie. Stopniowo eliminuje się hipotezy najmniej prawdopodobne i w miarę potrzeby zleca nowe badania. Procedura ta trwa do momentu postawienia satysfakcjonującej (najbardziej prawdopodobnej) diagnozy. Stwierdzenie objawu patognomonicznego może przesądzić o wczesnym rozpoznaniu. (pl)
  • Differentialdiagnostik är inom medicinsk terminologi särskiljande av sjukdomar med likartade symptom. Differentialdiagnostiska metoder används av läkare och annan utbildad vårdpersonal för att diagnostisera sjukdomen hos en patient. Med differentialdiagnos betecknas egentligen ett diagnostiskt utlåtande som överväger olika alternativa förklaringar bakom en given sjukdomsbild hos en patient. Ofta kallas dock varje enskilt sjukdomsalternativ för differentialdiagnos, vilket är något oegentligt. (sv)
  • 指的是將某個特定疾病從其他展現類似症狀的疾病中區分開來。醫師對病患作鑑別診斷,診斷特定的疾病,或著至少消除立即致命的情有時每個可能的病因都被稱為一個鑑別診斷(例如:在評估咳嗽時,支氣管炎可能是一個鑑別診斷,但最終的診斷是流行性感冒)。 更一般的說,鑑別診斷程序是一種系統化的診斷方法,將某個原因從其他多個選擇中辨識出來。這種方法本質上是消去的過程,或者是將其他選擇的縮減到可以忽略的程度。使用的證據包括症狀、、醫學知識、實證醫學,用以調整各種病因的可信度。 (zh)
  • Дифференциа́льная диагно́стика (от лат. differentia «разность», «различие») в медицине — способ диагностики, исключающий не подходящие по каким-либо фактамзаболевания со сходными симптомами, что в конечном счёте должно свести диагноз к единственно вероятной болезни. (ru)
dbo:wikiPageID
  • 915081 (xsd:integer)
dbo:wikiPageInterLanguageLink
dbo:wikiPageLength
  • 46183 (xsd:nonNegativeInteger)
dbo:wikiPageRevisionID
  • 1118371155 (xsd:integer)
dbo:wikiPageWikiLink
dbp:meshid
  • D003937 (en)
dbp:name
  • Differential diagnosis (en)
dbp:wikiPageUsesTemplate
dcterms:subject
rdf:type
rdfs:comment
  • En Medicina, el diagnòstic diferencial és el procediment pel qual s'identifica una determinada malaltia, entitat nosològica, síndrome o qualsevol condició de salut-malaltia mitjançant l'exclusió d'altres possibles causes que presentin un quadre clínic semblant al que el pacient pateix. (ca)
  • En medicina, el diagnóstico diferencial es el procedimiento por el cual se identifica una determinada enfermedad mediante la exclusión de otras posibles causas que presenten un cuadro clínico semejante al que el paciente padece. (es)
  • Dalam ilmu kedokteran, diagnosis banding adalah pembedaan penyakit atau kondisi tertentu dari yang lain yang menghadirkan gambaran klinis serupa. Prosedur diagnostik banding digunakan oleh dokter untuk mendiagnosis penyakit spesifik pada pasien, atau, setidaknya, untuk menghilangkan segala kondisi yang mengancam jiwa dalam waktu dekat. Seringkali, setiap pilihan individu dari penyakit yang mungkin disebut diagnosis diferensial (misalnya bronkitis akut dapat menjadi diagnosis diferensial dalam evaluasi batuk, bahkan jika diagnosis akhir adalah pilek biasa). (in)
  • 의학에서 감별진단(鑑別診斷, Differential diagnosis)은 주어진 정보를 이용하여 환자가 어떤 질병이나 의학적 상태에 놓여있는지 판단함과 동시에 비슷한 증상을 보이는 다른 질병과 구분하는 의사결정 과정이다. 감별진단 과정에서 의사는 환자의 임상 소견을 고려하여 최종 진단을 하기 전 가능한 원인을 분석하고 판단하게 된다. 약자로 D/Dx, DDx 등의 표현을 사용하기도 한다. (ko)
  • Em medicina, diagnóstico diferencial é um método sistemático usado para identificar doenças. É feito, essencialmente, por processo de eliminação. Nem todo diagnóstico médico é diferencial. O diagnóstico diferencial pode ser definido como uma hipótese formulada pelo médico - tendo como base a sintomatologia (sinais e sintomas) apresentada pelo paciente durante o exame clínico - segundo a qual ele restringe o seu diagnóstico a um grupo de possibilidades que, dadas as suas semelhanças com o quadro clínico em questão, não podem deixar de ser elencadas como provável. A partir do diagnóstico diferencial, o médico pode selecionar testes terapêuticos, ou ainda, exames complementares específicos a fim de se obter um diagnóstico final ou de certeza. (pt)
  • Diagnostyka różnicowa, rozpoznanie różnicowe – postępowanie diagnostyczne mające na celu określenie stanu zdrowia jednostki lub populacji oraz czynników powodujących ten stan. Istotą procesu diagnostyki różnicowej jest ocena prawdopodobieństwa, że dany objaw kliniczny (dana grupa objawów klinicznych) występuje w odnośnej chorobie. Stopniowo eliminuje się hipotezy najmniej prawdopodobne i w miarę potrzeby zleca nowe badania. Procedura ta trwa do momentu postawienia satysfakcjonującej (najbardziej prawdopodobnej) diagnozy. Stwierdzenie objawu patognomonicznego może przesądzić o wczesnym rozpoznaniu. (pl)
  • Differentialdiagnostik är inom medicinsk terminologi särskiljande av sjukdomar med likartade symptom. Differentialdiagnostiska metoder används av läkare och annan utbildad vårdpersonal för att diagnostisera sjukdomen hos en patient. Med differentialdiagnos betecknas egentligen ett diagnostiskt utlåtande som överväger olika alternativa förklaringar bakom en given sjukdomsbild hos en patient. Ofta kallas dock varje enskilt sjukdomsalternativ för differentialdiagnos, vilket är något oegentligt. (sv)
  • 指的是將某個特定疾病從其他展現類似症狀的疾病中區分開來。醫師對病患作鑑別診斷,診斷特定的疾病,或著至少消除立即致命的情有時每個可能的病因都被稱為一個鑑別診斷(例如:在評估咳嗽時,支氣管炎可能是一個鑑別診斷,但最終的診斷是流行性感冒)。 更一般的說,鑑別診斷程序是一種系統化的診斷方法,將某個原因從其他多個選擇中辨識出來。這種方法本質上是消去的過程,或者是將其他選擇的縮減到可以忽略的程度。使用的證據包括症狀、、醫學知識、實證醫學,用以調整各種病因的可信度。 (zh)
  • Дифференциа́льная диагно́стика (от лат. differentia «разность», «различие») в медицине — способ диагностики, исключающий не подходящие по каким-либо фактамзаболевания со сходными симптомами, что в конечном счёте должно свести диагноз к единственно вероятной болезни. (ru)
  • يستخدم مصطلح التَشْخيصٌ التَفْريقِي (بالإنجليزية: differential diagnosis)‏ في المجال الطبي للتعبير عن مجموع التشخيصات الطبية المحتملة لمرض أو عرض معين، وهو طريقة لتحليل التاريخ الطبي للمريض والفحص السريري للوصول إلى التشخيص النهائي الصحيح، ويشمل تمييز مرض أو حالة معينة عن غيرها من الحالات التي تشترك معها بصفات سريرية مشابهة. يستخدم الأطباء التشخيص التفريقي لتشخيص مرض معين لدى المريض، أو على الأقل لتحديد أي حالات قد تشكل تهديدًا وشيكًا للحياة، وفي كثير من الحالات يُطلق على كل احتمال فردي لمرض معين التشخيص التفريقي، فمثلًا يمكن أن يكون التهاب القصبات الحاد تشخيصًا تفريقيًا عند تقييم مريض لديه سعال، حتى لو كان التشخيص النهائي هو رشح عادي. (ar)
  • Diferenciální diagnostika je proces v lékařském diagnostickém rozhodování, při kterém lékař či skupina lékařů stanoví na základě všech dostupných informací pravděpodobné diagnózy a z nich se následně vybírá ta nejpravděpodobnější. Z historického hlediska lze prvky diferenciálně diagnostického rozhodování vysledovat již v nejstarších písemných pramenech. Vzhledem ke značně spekulativním představám o povaze chorob i v poměrně nedávné minulosti mají tyto rozvahy cenu pouze historickou. (cs)
  • Διαφορική διάγνωση (μερικές φορές συντέμνεται ΔΔ) ή διαφοροδιάγνωση είναι η διαγνωστική διαδικασία μέσω της οποίας αποκλείουμε παθήσεις με παρόμοια συμπτώματα ώστε να καταλήξουμε στην επικρατέστερη διάγνωση. Για παράδειγμα, για ένα παιδί που δεν μιλά πραγματοποιείται η διαφορική διάγνωση μεταξύ κώφωσης και ψυχικής διαταραχής. (el)
  • In healthcare, a differential diagnosis (abbreviated DDx) is a method of analysis of a patient's history and physical examination to arrive at the correct diagnosis. It involves distinguishing a particular disease or condition from others that present with similar clinical features. Differential diagnostic procedures are used by clinicians to diagnose the specific disease in a patient, or, at least, to consider any imminently life-threatening conditions. Often, each individual option of a possible disease is called a differential diagnosis (e.g., acute bronchitis could be a differential diagnosis in the evaluation of a cough, even if the final diagnosis is common cold). (en)
  • Le diagnostic différentiel est une méthode permettant de différencier une maladie d'autres pathologies qui présentent des symptômes proches ou similaires. Ce processus vise à établir un diagnostic plus sûr via une approche méthodique qui prend en considération tant les éléments permettant d'exclure une maladie plutôt que ceux permettant de la confirmer. Le diagnostic différentiel peut aboutir à plusieurs hypothèses impossibles à départager à un instant donné, mais qui seront infirmées ou confirmées au cours du temps (évolution de la maladie) ou à l'aide d'examens complémentaires. (fr)
  • Per diagnosi differenziale in ambito sanitario si intende uno specifico procedimento seguito per arrivare ad effettuare una diagnosi precisa sul paziente. Poiché alcune malattie o sindromi possono manifestarsi attraverso i medesimi sintomi, per arrivare a una diagnosi precisa può essere necessario scartare alcune ipotesi che possono essere avanzate sulla base dei sintomi o dei segni riscontrati o riferiti dal paziente. La diagnosi differenziale porta quindi ad escludere dal novero delle patologie o condizioni che potrebbero essere diagnosticate quelle che non comprendono l'insieme di sintomi effettivamente riscontrati, fino ad arrivare alla diagnosi corretta. (it)
  • Een differentiële diagnose of differentiaaldiagnose is een wetenschappelijke methode om uit een lijst van mogelijke aandoeningen waaraan een bepaalde patiënt zou kunnen lijden, gegeven de klachten en symptomen die op dat moment bekend zijn, een diagnose te stellen. Een ander woord hiervoor is diacrise. In de literatuur vindt men ook vaak het woord differentiaaldiagnose. In de 19e eeuw was de Duitstalige geneeskunde voor Nederlandse artsen toonaangevend, daardoor werd de term Differenzialdiagnose vernederlandst in de medische terminologie opgenomen. (nl)
rdfs:label
  • تشخيص تفريقي (ar)
  • Differential diagnosis (en)
  • Diagnosi diferencial (ca)
  • Diferenciální diagnostika (cs)
  • Differenzialdiagnose (de)
  • Διαφορική διάγνωση (el)
  • Diagnóstico diferencial (es)
  • Diagnosis banding (in)
  • Diagnosi differenziale (it)
  • Diagnostic différentiel (fr)
  • 감별진단 (ko)
  • Differentiële diagnose (nl)
  • Diagnostyka różnicowa (pl)
  • Diagnóstico diferencial (pt)
  • Дифференциальная диагностика (ru)
  • Differentialdiagnos (sv)
  • 鑑別診斷 (zh)
owl:sameAs
prov:wasDerivedFrom
foaf:isPrimaryTopicOf
is dbo:wikiPageDisambiguates of
is dbo:wikiPageRedirects of
is dbo:wikiPageWikiLink of
is rdfs:seeAlso of
is foaf:primaryTopic of
Powered by OpenLink Virtuoso    This material is Open Knowledge     W3C Semantic Web Technology     This material is Open Knowledge    Valid XHTML + RDFa
This content was extracted from Wikipedia and is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License