Okcitánie

Okcitánie; Occitània / Óucitanìo
	Gordes (typické městečko Provence)
	; vlajka
Geografie
	; Okcitánie, lingvistická mapa
Status	region
Souřadnice	44°18′ s. š., 2°52′41″ v. d.
Rozloha	198 113 km²
Časové pásmo	středoevropský čas; středoevropský letní čas (letní čas)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	16milionů
Jazyk	okcitánština, francouzština, katalánština, španělština, italština
Správa regionu
Stát	Francie
Nadřazený celek	Francie; Itálie; Španělsko; Monako
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Okcitánie je historická oblast v jižní Evropě, kde byla v historii (před sjednocením Francie, tj. „severní Francie“, Okcitánie a dalších, menších historických oblastí) hlavním používaným jazykem okcitánština. Občas se stále používá, většinou jako druhý jazyk. Tato kulturní oblast zhruba zahrnuje jižní třetinu Francie,^[1]^[2]^[3] část Španělska (údolí Aran), Monaka a menší části Itálie (Valli occitane). Okcitánie byla od středověku uznávána jako jazykový a kulturní koncept, ale nikdy nebyla právním ani politickým subjektem pod tímto názvem. Území bylo v římských dobách sjednoceno jako Sedm provincií (latinsky: Septem Provinciæ). V raném středověku zde byly Aquitanica nebo vizigótské království v Toulouse nebo území Ludvíka Pobožného po divisio regnorum v roce 806 v Thionville).

V současné době je přibližně 200 000–800 000^[4]^[5] obyvatel ze 16 milionů žijících v této oblasti buď rodilými nebo zdatnými mluvčími okcitánštiny,^[6] ačkoli se v této oblasti běžně mluví francouzsky, katalánsky, španělsky a italsky. Od roku 2006 je okcitánština úředním jazykem Katalánska, které zahrnuje údolí Aran, kde okcitánština získala oficiální status v roce 1990.

Geografie

Okcitánie sahá svou plochou hned do čtyř samostatných států, a to do: Francie (naprostá většina území), Itálie, Španělska a Monaka.

Odkazy

Reference

↑ Strahovská knihovna, 8, Památník národního písemnictví, Praha, 1973
↑ Josef Žemlička, Přemysl Otakar I., Praha:Svoboda, 1990
↑ Leoš Šatava, Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka, Praha: Ivo Železný, 1994
↑ Fabrice BERNISSAN (2012). "Combien l'occitan compte de locuteurs en 2012 ?", Revue de Linguistique Romane, 76 (12/2011-07/2012), pp. 467-512
↑ « De fait, le nombre des locuteurs de l’occitan a pu être estimé par l’INED dans un premier temps à 526 000 personnes, puis à 789 000, » ("Ve skutečnosti počet mluvčích oktanismu odhadl Francouzský demografický institut na 526 000 lidí, poté na 789 000") Philippe Martel, "Qui parle occitan ?" in Langues et cité Archivováno 16. 3. 2012 na Wayback Machine. n°10, December 2007.
↑ World Directory of Minorities and Indigenous People [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-29.

Související články

Okcitánština

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Okcitánie na Wikimedia Commons
Další informace

[1] Strahovská knihovna, 8, Památník národního písemnictví, Praha, 1973

[2] Josef Žemlička, Přemysl Otakar I., Praha:Svoboda, 1990

[3] Leoš Šatava, Národnostní menšiny v Evropě: Encyklopedická příručka, Praha: Ivo Železný, 1994

[bernissan-4] Fabrice BERNISSAN (2012). "Combien l'occitan compte de locuteurs en 2012 ?", Revue de Linguistique Romane, 76 (12/2011-07/2012), pp. 467-512

[martel-5] « De fait, le nombre des locuteurs de l’occitan a pu être estimé par l’INED dans un premier temps à 526 000 personnes, puis à 789 000, » ("Ve skutečnosti počet mluvčích oktanismu odhadl Francouzský demografický institut na 526 000 lidí, poté na 789 000") Philippe Martel, "Qui parle occitan ?" in Langues et cité Archivováno 16. 3. 2012 na Wayback Machine. n°10, December 2007.

[6] World Directory of Minorities and Indigenous People [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-29.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]