Marie-Catherine d'Aulnoy
| madame d' Aulnoy | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Marie-Catherine Le Jumel de Barneville |
| Narození | 1652 Barneville-la-Bertran |
| Úmrtí | 14. ledna 1705 (ve věku 52–53 let) Paříž |
| Povolání | spisovatelka, saloniérka, romanopiskyně a sběratelka pohádek |
| Děti | Marie-Anne d'Aulnoy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie-Catherine Le Jumel de Barneville, baronka d'Aulnoy, známá též jako Madam d'Aulnoy (1650 nebo 1651, Barneville-la-Bertran – 14. ledna 1705) byla francouzská spisovatelka, jež proslula zejména svými pohádkami. Její sbírka z roku 1697 nazvaná Les Contes des Fées dala celému žánru moderní název (ve velké části jazyků).[1] Obsahovala též první pohádku, ve které se objevila postava zvaná v českém prostředí obvykle "princ Krasoň" nebo krásný princ.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Normandii do šlechtické rodiny Le Jumel de Barneville. Byla neteří Marie Bruneau des Loges, přítelkyně Françoise de Malherbe a Jeana-Louise Gueze de Balzaca. V roce 1666 byla ve věku patnácti let v domluveném sňatku sezdána s o třicet let starším Françoisem de la Motte, baronem d'Aulnoy, z rodu Vendôme.
Baron byl volnomyšlenkář a známý hazardní hráč. V roce 1669 byl obviněn ze zrady (vystupoval proti daním, jež uvalil králem) dvěma muži, kteří možná byli milenci jeho ženy Marie-Catheriny (tehdy devatenáctileté) a její matky, markýzy de Gadagne. Hrozila mu poprava. Nakonec strávil tři roky v Bastile, než konečně přesvědčil dvůr o své nevině. Popraveni byli naopak oba muži, kteří ho křivě nařkli. Zatykač byl vydán i na markýzu de Gadagne, ale před stráží, která jí přišla zatknout, prchla oknem a skryla se v kostele. Nakonec uprchla do Anglie. Podle některých zdrojů pak pracovala v zahraničí jako francouzská špiónka.
Madam d'Aulnoy proti tomu aférou nebyla nijak postižena a rychle se stala společenskou hvězdou. Vedla ve svém domě na Rue Saint-Benoît salon, který navštěvovali přední aristokraté, včetně jejího blízkého přítele, spisovatele Charlese de Saint-Évremonda. Intriky, do nichž byla zapletena, se podobaly zápletkám jejích knih.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Madam D'Aulnoy vydala dvanáct knih, včetně dvou sbírek pohádek (Les Contes des Fées a Contes Nouveaux, ou Les Fées à la Mode), tří historických románů a tří cestopisných pseudopamětí založených na jejích údajných cestách ke královskému dvoru v Madridu a Londýně.[3] Ačkoli její příběhy byly plagiáty nebo smyšlenky, staly se v její době jejími nejpopulárnějšími díly. Získala i pověst historičky a jako taková byla zvolena členkou padovské Accademia dei Ricovrati, kde byla nazvána jménem múzy historie, Clio. O 150 let později vedlo nové, přísnější pojetí pojmu "historik" k tomu, že její členství bylo prohlášeno za "podvodné".
Historie nakonec docenila zejména její pohádky. Na rozdíl od lidových pohádek bratří Grimmů, kteří se narodili asi o 135 let později, vyprávěla své příběhy spíše konverzačním stylem. Obvyklými postavami byli zvířecí nevěsty a ženichové, jejichž láska musela vždy překonat řadu překážek. Tyto příběhy měly i pikantní pasáže a nebyly zdaleka vhodné pro děti (z moderního hlediska). V Anglii působily nevhodně už v její době, a tak vycházely se značnými úpravami.[4] V Anglii vycházely její knihy pod pseudonymem "Madame Bunch". O umělosti jejích pohádek se vedou spory. Řada badatelů již snesla důkazy, že navzdory očekávání mnohých měla většina jejích pohádek folklórní základ.[5] A řada jí vymyšlených pohádek naopak zlidověla.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Madame d'Aulnoy na anglické Wikipedii.
- ↑ ZIPES, Jack. Madame d’Aulnoy, the mysterious fairy-tale queen. Princeton University Press [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Marie-Catherine Le Jumel de Barneville, countess d’Aulnoy. Britannica.com [online]. [cit. 2024-11-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HESTER, Nathalie. Travel and the Art of Telling the Truth: Marie-Catherine d'Aulnoy's Travels to Spain. Huntington Library Quarterly. 2007, roč. 70, čís. 1, s. 87–102. Dostupné online [cit. 2024-11-19]. ISSN 0018-7895. DOI 10.1525/hlq.2007.70.1.87.
- ↑ BUCZKOWSKI, Paul. The First Precise English Translation of Madame d'Aulnoy's Fairy Tales. Marvels & Tales. 2009, roč. 23, čís. 1, s. 59–78. Dostupné online [cit. 2024-11-19]. ISSN 1521-4281.
- ↑ BARCHILON, Jacques. Adaptations of Folktales and Motifs in Madame d'Aulnoy's "Contes": A Brief Survey of Influence and Diffusion. Marvels & Tales. 2009, roč. 23, čís. 2, s. 353–364. Dostupné online [cit. 2024-11-19]. ISSN 1521-4281.
- ↑ TRINQUET, Charlotte. On the Literary Origins of Folkloric Fairy Tales: A Comparison between Madame d'Aulnoy's "Finette Cendron" and Frank Bourisaw's "Belle Finette". Marvels & Tales. 2007, roč. 21, čís. 1, s. 34–49. Dostupné online [cit. 2024-11-19]. ISSN 1521-4281.