Emerson Fittipaldi

Emerson Fittipaldi
	Emerson Fittipaldi
Narození	12. prosince 1946 (77 let); São Paulo
Národnost	Brazílie
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky	1970–1980
Týmy	Lotus, McLaren, Fittipaldi
Závody	149
Mistr světa	2 ; (1972, 1974)
Vyhrané závody	14
Stupně vítězů	35
Body celkem	281
Pole positions	6
Nejrychlejší kola	6
První závod	GP Velké Británie 1970
První vítězství	GP USA 1970
Poslední vítězství	GP Velké Británie 1975
Poslední závod	GP USA 1980
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emerson Fittipaldi (* 12. prosince 1946 São Paulo) je bývalý brazilský automobilový závodník. Jako pilot Formule 1 je dvojnásobným mistrem světa z let 1972 a 1974, dokázal také dvakrát vyhrát titul v sérii CART a v závodě Indianapolis 500.

Jeho synovec Christian Fittipaldi je také bývalým pilotem F1.

Život a kariéra

Nejmladší potomek z motoristické rodiny byl veden k tomuto sportu už od útlého věku, nakonec měl ve svém okolí dostatek vzorů. Jeho otec Wilson Fittipaldi sr. a matka Juzy Fittipaldi byli aktivními závodníky, otec se stal v 60. letech propagátorem motoristického sportu v Brazílii a stal se všeobecně známou postavou. Emersonův bratr Wilson Fittipaldi jr v roce 1966 vyrazil do Evropy sbírat zkušenosti a Emerson ho po třech letech následoval. Mohl si to dovolit díky finančním prostředkům, které Wilson ve Formuli Ford a F3 vydělal. I díky slušným výsledkům Wilsona měl Emerson poněkud pootevřené dveře, během tří měsíců si vybudoval patřičné renomé a získal místo u Jima Russella v jeho týmu F3. V roce 1970 došlo v nizozemském Zandvoortu při závodě F1 k tragédii. Brit Piers Courage vylétl z trati a ve vraku svého vozu de Tomaso zahynul. Majitel týmu Frank Williams se poohlížel po náhradě a talentovaného Brazilce už měl v hledáčku několik týdnů. Emerson se však před podpisem smlouvy šel poradit s šéfem týmu Lotus Colinem Chapmanem. Ten ho okamžitě angažoval. Své kvality potvrdil Emerson už ve druhém závodě v nejprestižnější kategorii – dojel čtvrtý. Po tragické smrti Jochena Rindta byl Chapman obviněn z neúmyslného zabití, aby otupil hrot mnohdy hysterických výčitek, poslal na trať v USA identické vozy s Rindtovým – Emerson závod vyhrál a další nováček na stejném voze Reine Wissell dojel třetí.

Rok 1971 byl pro Emersona spíše hledáním vlastní identity v novém prostředí, navíc tým experimentoval s turbínovým vozem, a tak se potenciál týmu zbytečně tříštil. Vše si Brazilec vynahradil v sezóně 1972 – vyhrál pět závodů a s přehledem porazil v té době už dvojnásobného mistra světa Jackie Stewarta. Odborníci cenili jeho dravě dynamický závodnický projev a nejednou se objevil názor, že Emerson může atakovat rekord v počtu mistrovských titulů, který držel Juan Manuel Fangio. Jenže rok obhajoby titulu nevyšel. Především tým trochu usnul na vavřínech po úspěšné první třetině šampionátu, v týmu se navíc objevil ambiciózní Švéd Ronnie Peterson a v neposlední řadě se poněkud zhoršily vztahy mezi Fittipaldim a Chapmanem. Výsledkem byl Emersonův odchod ke konkurenci – nejen po stránce týmové, ale i sponzorské. Od Lotusu v černozlatých barvách John Player Special přešel mladší Fittipaldi k McLarenu a červenobílému koncernu Marlboro, kde uzavřel tříletou smlouvu.

Rok 1974 znamenal pro Emersona daleko obtížnější boj o mistrovskou korunu s týmem Ferrari. Dramatickou bitvu s Clayem Regazzonim rozhodl až v posledním závodě a zvítězil o tři body. Jak tvrdili odborníci, bylo to zejména proto, že dokázal uplatnit své zkušenosti a nehnal se slepě za výhrami – oproti roku 1972 vyhrál jen tři závody. Nástupu Ferrari se však neubránil – v roce 1975 ho rozdílem třídy porazil Niki Lauda.

Před sezónou 1976 došlo k největší přestupové bombě v 70. letech – Emerson Fittipaldi se smluvně vyvázal od McLarenu a po domluvě se svým bratrem Wilsonem se upsal brazilské stáji Copersucar-Fittipaldi. Prakticky tím skončily jeho úspěchy v F1, protože ani jeho zkušenosti nedokázaly dovést tým k tolik vytouženému vítězství. Za pět let svého působení v týmu pouze dvakrát vystoupil na stupně vítězů (2. v GP Brazílie 1978 a 3. v GP USA-západ 1980). Po roce 1980 se rozloučil s kokpitem a další dva roky vedl potápějící se tým k hořkému konci. Bylo to i jinak velice nepříjemné životní období – v týmu utopil většinu svého jmění, jeho manželka nepřenesla přes srdce mizející peníze a Emersonův neúspěch, a požádala o rozvod.

Ačkoliv se mluvilo o tom, že se v roce 1984 vrátí do F1 (uvažoval o týmu Spirit), nakonec se však uchytil v americkém seriálu IndyCars. S velkou slávou tu vyhrál prestižní závod 500 mil Indianapolis (1989 a 1993), ale také těžce havaroval na oválu v Michiganu, čímž jeho jezdecká kariéra skončila. Ale ještě jednu ránu osudu musel překonat – o rok později se zřítil se svým soukromým letadlem do bažinatého kraje a se svým synem čekal několik hodin na záchranu. Bral to jako osudové znamení, takže upustil od jakékoli myšlenky na návrat do kokpitu.

Emerson Fittipaldi byl v roce 2001 uveden do americké motoristické síně slávy. V roce 2003 se vrátil na půdu amerického seriálu Champcars jako vlastník týmu, v roce 2006 se ale přesunul do seriálu A1 GP, kde vedl brazilský národní tým.

Kariéra ve formuli 1

Rok	Stáj	Umístění	Body
1970	Lotus	10. místo	12 bodů
1971	Lotus	6. místo	16 bodů
1972	Lotus	Mistr světa	61 bodů
1973	Lotus	2. místo	55 bodů
1974	McLaren	Mistr světa	55 bodů
1975	McLaren	2. místo	45 bodů
1976	Fittipaldi	17. místo	3 body
1977	Fittipaldi	12. místo	11 bodů
1978	Fittipaldi	10. místo	17 bodů
1979	Fittipaldi	21. místo	1 bod
1980	Fittipaldi	15. místo	5 bodů

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Emerson Fittipaldi na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.