Ukrajinská fotbalová reprezentace

Ukrajinská fotbalová reprezentace reprezentuje Ukrajinu na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. První akcí, které se Ukrajina jako samostatný stát účastnila, byla kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996. První zápas ukrajinská reprezentace odehrála 29. dubna 1992 proti Maďarsku. Jejími nejlepšími výsledky jsou čtvrtfinále mistrovství světa (2006) i Evropy (2020). Ke známým hráčům jejích dějin patří Andrij Ševčenko, držitel Zlatého míče a rekordman v počtu vstřelených branek za národní tým. Domácím hřištěm reprezentace je Národní sportovní komplex Olimpijskyj v Kyjevě.

Ukrajina Ukrajina
PřezdívkaZbirna nebo Sino Žovti (Modro-žlutí)
AsociaceUkrajinská fotbalová federace
KonfederaceUEFA (Evropa) [1]
Hlavní trenérSerhij Rebrov
KapitánAndrij Jarmolenko
Nejvíce startůAnatolij Tymoščuk (144)[pozn. 1]
Andrij Jarmolenko (112)[3]
Nejlepší střelecAndrij Ševčenko (48)
Kód FIFAUKR
Žebříček FIFA35 (listopad 2017)[4]
Domácí dres
Venkovní dres
Jiný dres
První zápas
Ukrajina Ukrajina  1:3  Maďarsko Maďarsko
(Užhorod, Ukrajina; 29. dubna 1992)
Nejvyšší výhra
Ukrajina Ukrajina  9:0  San Marino San Marino
(Lvov, Ukrajina; 5. září 2013)
Nejvyšší prohra
Francie Francie  7:1  Ukrajina Ukrajina
(Saint-Denis, Francie; 7. října 2020)
Mistrovství světa
Účasti1× (první v roce 2006)
Nejv. úspěchČtvrtfinále (2006)
Mistrovství Evropy
Účasti3× (první v roce 2012)
Nejv. úspěchČtvrtfinále (2020)
Stránka týmu na FIFA.com
Údaje v infoboxu aktuální k 29. 1. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Málo je známo, že Ukrajina měla vlastní reprezentační tým již v letech 1925–1935, v rámci Sovětského svazu. Vzhledem k mezinárodní izolaci Sovětského svazu tehdy hrály reprezentace jednotlivých svazových republik hlavně mezi sebou.

Poté, co se Sovětský svaz zapojil do mezinárodního fotbalu, počínaje olympijskými hrami v Helsinkách roku 1952, ukrajinští fotbalisté pravidelně patřili k pilířům sovětské reprezentace a podíleli se zásadním způsobem je jejích úspěších. Ukrajinec Oleh Blochin je kupříkladu jak historicky nejlepším střelcem sovětské reprezentace, tak rekordmanem v počtu startů za ni. Ve finále mistrovství Evropy roku 1988 bylo mezi jedenácti sovětskými hráči na hřišti sedm Ukrajinců, včetně držitele Zlatého míče Ihora Belanova. Vedeni byli na lavičce dalším Ukrajincem, Valerijem Lobanovským.

Seznam zápasů ukrajinské fotbalové reprezentace na MS

Rok Účast Soupisky
  1998 Nepostoupili z kvalifikace
   2002 Nepostoupili z kvalifikace
  2006 Vyřazení ve čtvrtfinále Itálií Soupiska
  2010 Nepostoupili z kvalifikace
  2014 Nepostoupili z kvalifikace
  2018 Nepostoupili z kvalifikace
  2022 Nepoustoupili z kvalifikace
Celkem účast –
zlato – , stříbro – , bronz –

Seznam zápasů ukrajinské fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy

Rok Účast Soupisky
  1996 Nepostoupili z kvalifikace
    2000 Nepostoupili z kvalifikace
  2004 Nepostoupili z kvalifikace
    2008 Nepostoupili z kvalifikace
    2012 Nepostoupili ze skupiny Soupiska
  2016 Nepostoupili ze skupiny Soupiska
  2020 Vyřazení ve čtvrtfinále Anglií Soupiska
  2024 Nepostoupili ze skupiny Soupiska
Celkem účast –
zlato – , stříbro – , bronz –

Poznámky

editovat
  1. Ukrajinská fotbalová asociace odebrala 11. března 2022 Tymoščukovi ukrajinskou trenérskou licenci a zbavila jej veškerých ocenění a titulů, protože po ruské invazi na Ukrajinu zůstal asistentem trenéra v Zenitu Petrohrad.[2]

Reference

editovat
  1. Profil, UEFA.com
  2. Офіційно. Рішення КДК УАФ щодо Анатолія Тимощука. uaf.ua [online]. Ukrajinská fotbalová asociace, 2022-03-11 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  3. Андрій Ярмоленко вийшов на перше місце в історичній таблиці гвардійців збірної України. uaf.ua [online]. Ukrajinská fotbalová asociace, 2022-09-27 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  4. Men's Ranking. FIFA. 23. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2017-11-25].

Externí odkazy

editovat