Pouta vyměnili za dresy a kopačky. Dokázali, že jsou nejlepší fotbalisti
Před 14 minutami
Zatímco největší reprezentační hvězdy fotbalových trávníků aktuálně soupeří za oceánem o pohár na mistrovství světa, v závěru června si na trávníku sportovního areálu Spartaku Příbram dali dostaveníčko hvězdy z policejních uniforem. Jen pouta, zbraně a služební uniformy vyměnily za fotbalové dresy a kopačky. Kalendář ukazoval konec června a před policisty z Vysočiny stála výzva, která měla prověřit nejen jejich fyzickou kondici, ale i psychickou odolnost. Do finálového turnaje O putovní pohár policejního prezidenta se probojovalo osm nejlepších krajských výběrů z celé republiky a chlapci z Vysočiny nepatřili mezi favority. Jejich tým byl poskládaný z kluků z obvodních oddělení, kriminálky i dopravky napříč celým krajem, kteří spolu trénují jen čas od času ve volném čase. „Měli jsme tu výhodu, že jsme loni skončili na třetím místě, takže jsme se do finálového turnaje kvalifikovali automaticky, stejně jako týmy na druhém i prvním místě,“ líčí kapitán mužstva Martin Hron. Kromě toho, že působí v rámci krajského policejního ředitelství v Jihlavě, plní také roli sportovního manažera fotbalového týmu policistů z Vysočiny. „Už to dávno není o tom, že si na turnaj jedete zahrát fotbal a prostě se tak nějak proběhnout. Zápasy mají úroveň a letošní ročník jasně ukázal, že kvalita je opravdu vysoká,“ oceňuje Martin Hron. Mančaft se skládá z hráčů, kteří ve volném čase kopou za své týmy v divizích, nebo krajských soutěžích. „Když do sboru dorazí nějaký nováček, tak jakmile se dozvíme, že se věnuje fotbalu, okamžitě ho řadíme do širší nominace. S kluky z týmu jsem v pravidelném kontaktu,“ říká. S partou v mužstvu nemají problém. „Jsme policisté, takže s disciplínou a řádem nemáme problém. Sešla se parta lidí, které to baví, má ambice a chce jít za úspěchem, to je základ. Nikdo na turnaj nejede se jen tak zúčastnit,“ vyzdvihuje. Začátek turnaje byl opatrný. Skupinová fáze přinesla jedno upracované vítězství a dvě vydřené remízy. Pět bodů jim však stačilo k tomu, aby ze druhého místa proklouzli do semifinále. Tam už na ně čekal nekompromisní soupeř – rozjetý Středočeský kraj, ve kterém nastoupilo několik reprezentantů a o jehož celkovém triumfu málokdo pochyboval. Zápas byl bitvou o každý metr hřiště, která v základní hrací době skončila nerozhodně 1:1. O postupujícím musely rozhodnout pokutové kopy, ve kterých hráči z Vysočiny prokázali pevnější nervy. „V semifinále náš tým narazil na mužstvo policistů ze Středočeského kraje, kteří byli od začátku považováni za hlavní favority na celkové vítězství na turnaji. V základní hrací době utkání skončilo remízou 1:1 a po penaltovém rozstřelu se nám podařilo zvítězit. Gólmani se střídali, prvním penaltám čelil Lukáš Holický, “ popsal dramatické okamžiky kapitán policejního týmu z Vysočiny kapitán Martin Hron, když po zápase otíral pot z čela a hecoval spoluhráče před závěrečným duelem. Finále proti Moravskoslezskému kraji bylo jako přes kopírák. Tvrdý, taktický fotbal plný emocí přinesl po závěrečném hvizdu opět výsledek 1:1. Celý turnaj, všechny dny dřiny a desítky naběhaných kilometrů se smrskly do několika vteřin na penaltovém puntíku. V tu chvíli se hrdinou okamžiku stal praporčík Michal Beránek z obvodního oddělení Havlíčkův Brod. S ledovým klidem v očích vystihl směr rozhodující střely, tygřím skokem míč vyrazil a spustil po osmé sérii penalt na hřišti vlnu nepopsatelné euforie. Vysočina podruhé za sebou zvládla penaltovou loterii a brankář Beránek si domů kromě zlaté medaile odvezl i zasloužený titul pro nejlepšího gólmana turnaje. Na Vysočinu tak poprvé v historii putoval prestižní pohár. Když se unavený, ale šťastný tým vrátil domů, čekalo ho oficiální uznání
