by

Jak jsme bydleli

Vezmu to tak od dvacátých let minulého století, ač jsem v té době ještě na světě nepobývala. Nebude to žádné historické a odborné pojednání, jde mi spíše o to srovnat co lidé tehdy upřednostňovali.

Jistěže záleželo na tom v jaké společenské skupině se nacházeli a od toho se odvíjely jejich možnosti.

Tak chudáci měli základní nejjednodušší vybavení, ale třeba koupelnu neměli ve svém domku ani malinko movitější, nebo i v bytě v činžáku třeba na pavlačí na Žižkově.

Měli buď jen plechové umyvadlo na kovovém stojánku, pod nímž stala konvice s vodou, nebo k tomu měli někde v komoře plechovou vanu či necky a v sobotu do ní v kuchyni nanosil ohřátou vodu z kamen a jeden po druhém se v ní vykoupali.

Bohatí pak koupelnu samozřejmě měli, ale s tím koupáním ve vestavěné vaně to nepřeháněli.

Tenkrát byl být bohatější rodiny koncipován jako velká kuchyně, špajz, komora, jídelna, obývací pokoj, pokoj pro služku, ložnici, někde dvě, pracovna a dětský pokoj.

V jídelně byl mohutný příborník, jídelní stůl, židle, nějaká ta komoda a servírovací stolek.

V obývacím pokoji byly prosklené skříně s parádním sklem a porcelánem, ozdobnými soškami a vázami. Konferenční, někdy karetní či šachový stolek a další stůl s židlemi. Pokoji vévodilo klavírní křídlo, ci alespoň piáno a hostili se zde hosté. Samozřejmostí byly všude koberce, dečky a závěsy a také obrazy.

Jestliže někdo vlastnil nějaké knihy, pak tyto byly v parádní prosklené skříni v pracovně.

Chudší žili převážně v kuchyni a když měli i obývací pokoj, pak v něm pobývali jen o svátcích či při zvláštních příležitostech.

Gró zařízení spočívalo v různých skříních, skříňkách, komodách, stolech, stolcích, židlích, křeslech a také v kanapíčkách s polštářkem s vyšívaným nápisem jen čtvrthodinku.

To se v drobných proměnách přetáhlo až do čtyřicátých let.

Revoluce začala v polovině let padesátých, kdy se usoudilo, že žena chodí do práce, jídlo se vaří v závodních jídelnách a tak se kuchyně v novostavbách smrskla do velikosti komory a byla oddělena od veškerého rodinného dění. Dřívější srdce domu, kuchyně byla nahrazena obyvákem.

Přístavba k starším rodinným domkům v podobě koupelen zažívala boom, každý ji chtěl a nutně potřeboval. Samozřejmě, že koupelna byla součástí nové výstavby.

K nově koncipované výstavbě bylo nutné změnit i nábytek. Místnosti byly o hodně menší. A tak se nábytek celkově odlehčil, zmenšil a to už začaly šedesátky a obývací stěny od podlahy až ke stropu. Ve stěně bylo uloženo všechno co se dříve nacházelo ve skříňkách a ještě přibyly úložné prostory na ledasco a také…

Ano tady to začíná, knížky, šedesátky jsou ve znamení knížek a tak se v obývákách objevují knihovny. Sklo, porcelán ani ozdobné sošky nezmizely, stále jsou dávány na odiv, hlavně cibulák a růžový porcelán, taky novoborské a broušené sklo. Přibyly obří číše a těžké lité sklo. 

Z nové výstavby vymizely v bytech komory, špajzy, pokoje pro služku. Cimerky malinké, ale přibyly balkony, lodžie a místo špajzy potravinové skříně a samozřejmě ledničky.

Rodinné domky se hnaly do pater, velká móda král stavebnic, Šumperák. Ale i v domcích začaly v obývákách vládnout knihovny a obývací stěny. V nich pak prostor na televizi, magnetofon a ještě později video.

Nevím jak to mají dnes lidi s knihovnama, zda vládnou v jejich obývacích pokojích, ale vzhledem k tomu, že se se stále byty zmenšují a největší poptávka je po 2 plus kk, nebo 1 plus kk, myslím, že nejen knihovny, ale i to sklo porcelán vystavené ve skříňkách, skříních či v obývacích stěnách už místnostem nevévodí. Sklo porcelán po babičkách už nikdo moc nechce, ani ve starožitnictvích nejdou moc na odbyt…

Tak to byla jen drobná výprava do bydlení lidí, kdy jsem přemýšlela co tak kdy lidi měli ve svém bytě rádi, co bylo módní, kdyby to mělo  být podrobnější, byla by to bichle, ne jen takový jeden list papíru…

 

 

 

 

by

A tak jsem zvítězila nad hmotou

Nevím jestli se dá mluvit o vítězství nad elektronikou jako nad hmotou, ale mám radost, konečně. Nikdy by se tak nestalo kdybych úporně trvala na vítězství pouze s chytrým mobilem v ruce. V tomto případě se ukázalo, že zas tak chytrý není a já se zbytečně trápila několik dní, no musím přiznat, že z leže se hledá náprava zapomětlivého mozku lépe než ze sedě, ale  nakonec jsem tedy překonala lenost a tu přívětivou polohu změnila na méně přívětivou a zasedla k psacímu stolu s mobilem k notebooku. Tedy já razím jednu zásadu, že pro člověka je přirozená poloha vleže, nebo chůze, sezení a stání naší páteři nesvědčí. Můj poznatek 🙂

Tak jak to bylo s tím vítězstvím, no jakmile jsem použila k vzájemné spolupráci mobil s notebookem, přes ještě drobné překážky jsem získala zpět vstup na registrovaný mail pro svůj soukromý blog, tedy zapomenuté heslo a hned poté i zapomenuté heslo pro vstup sem, což názorně vidíte.

A tak jsem zase tady, po dlouhé čtyřleté přestávce. Můj akční rádius se od té doby značně zůžil a tak mám obavu zda se dostaví nějaká inspirace k občasnému plkání. Zjistila jsem, že to tady mám ráda, tedy, že administrativní prostředí je pro mě pořád vlídné, že zde netápu, tak uvidím. Zůstalo to zde tak jak jsem to před těmi čtyřmi lety opustila, žádné inovace od správce a to mně už začíná vyhovovat. Jak jsem dříve vítala různé novoty, tak ted čím dál víc vítám vše při starém.

Dnes je vedro, psa by nevyhnal natož mě, inu je léto, tak to má tak být.

Zvu vás na kus řeči, někdy příště…

Tyršova veřejná plovárna ve Vysokém Mýtě, kdysi…