Zbytečný člověk

Zbytečný člověk (rusky лишний человек, lišnij čelavěk) je častý motiv v ruské literatuře 19. století.

Popis

Jedná se o typ osobitého jedince, zejména šlechtice či příslušníka vyšší společenské vrstvy, snad talentovaného a schopného, který se ale nehodí pro obvyklou kariéru ve státní službě. V důsledku toho se stane líným, neúspěšným, ve vztahu ke svému životu zcela pasivním, má pocit, že je zbytečný.

Odraz v ruské literatuře

Typickou postavou tohoto typu je Oblomov ze stejnojmenného románu Ivana Alexandroviče Gončarova, nepojmenovaná hlavní postava Dostojevského Zápisků z podzemí, Pečorin v Lermontovově románu Hrdina naší doby, Rudin ze stejnojmenného románu Ivana Sergejeviče Turgeněva a zejména Puškinův Evžen Oněgin ve stejnojmenném veršovaném románu.

Literární motiv

Motiv zbytečného člověka je většinou zpracováván v románech a novelách, občas také ve větších básnických dílech. Tato díla se většinou vyznačují podrobnou psychologií postav. Jedná se o jeden z převažujících literárních motivů ruského romantismu a realismu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Superfluous man na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Heslo 'Zbytečný člověk' na Dic.academic.ru
'Лишний человек в истории русской литературы' na Litra.ru
Turgeněv, Ivan Sergejevič. 'Deník zbytečného člověka.' na Lib.ru (Text v RJ)