Přeskočit na obsah

Ivan Václav Cibulka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Václav Cibulka
Narození5. prosince 1880
Praha
Úmrtí3. září 1943 (ve věku 62 let)
Sofie
Alma materVysoká škola hudební a divadelní v Lipsku
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog a hudebník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Václav Cibulka (bulharsky Иван Вацлав Цибулка, 5. prosince 1880 Praha3. září 1943 Sofie) [1] byl český violoncellista a hudební pedagog, který strávil značnou část svého života v Bulharsku. Byl prvním profesionálním violoncellistou, který v zemi působil. Byl manželem vokální pedagožky prof. Mary Cibulkové a otcem hudebního skladatele Kirila Cibulky.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1880 v Praze. V 10 letech začal chodit na hodiny violoncella, později hru na tento nástroj vystudoval na konzervatoři ve Vídni.[2]

V Bulharsku

[editovat | editovat zdroj]

Do Bulharska dorazil v roce 1900 a začal působit v Orchestru stráže, vedeným kapelníkem Josefem Chocholou, rovněž slovanského původu, poté se stal prvním violoncellistou v orchestru Národní opery v Sofii. Představil bulharskému publiku nástroj, zde do té doby téměř neznámý.[3] včetně violoncellových koncertů od Antonína Dvořáka, Josepha Haydna, Camille Saint-Saënse a dalších skladatelů. V roce 1901 založil jedno z prvních smyčcových kvartet v Bulharsku, do kterého patřili Josef Schwertner, Fr. Hanel a Klinger. Toto kvarteto existovalo pouze dva roky, ale dalo silný počáteční impuls komorním hudebním akcím v Bulharsku.

V roce 1908 se stal jedním ze spoluzakladatelů Bulharské operní společnosti (dnes Divadlo opery a baletu v Sofii) a v roce 1924 Bulharské národní filharmonie (dnes Sofijská filharmonie), jejímž byl dlouholetým předsedou.[1]

V roce 1921 absolvoval konzervatoř v Lipsku ve třídě Julia Klengela. Ve stejném roce se oženil se zpěvačkou a učitelkou zpěvu Marou Marinovou, po 15 letech známosti, během nichž čekal na povolení z Vatikánu vstoupit do ortodoxní pravoslavné církve. V roce 1927 se jim narodil syn Kiril Cibulka.[3] Mara Cibulka se poté připojila k doposud instrumentálnímu komornímu kvintetu ve složení Ivan Cibulka (violoncello), Hans Koch (housle), Otto Daube (klavír), Bojan Konstantinov (housle) a Josef Silaba (viola).

Velkou hudební kulturu a interpretační kvality Cibulka projevil ve své sólové i koncertní činnosti v Bulharské národní filharmonii pod vedením Isaije Dobrovena, Mojseje Zlatina, Jurije Pomerantseva a v Akademickém symfonickém orchestru s dirigentem Sašou Popovem. Při komorních představeních spolupracoval také se skladateli jako Andrej Stojanov, Menach Bensusan, dirigent a klavírní pedagog Henrich Wisner a další. Absolvoval několik koncertních turné po Německu a po roce 1918 nově vzniklém Československu. Jedním z jeho velkých mezinárodních úspěchů bylo v roce 1918 sólové vystoupení v koncertní síni Gewandhaus v Lipsku.

Komponoval díla pro komorní orchestr, sólové skladby pro violoncello, pochody pro symfonický orchestr a další.

Hudební pedagog

[editovat | editovat zdroj]

Byl také význačným učitelem hudby. V letech 1907 až 1934 působil na soukromé i Státní hudební škole v Sofii, a na Státní hudební akademii, kde se v roce 1925 stal profesorem a ve školním roce 1933 až 1934 vykonával funkci ředitele.[2] I když se zpočátku setkával s mnoha předsudky ohledně hraní na violoncello a bylo těžké najít lidi, kteří by byli ochotni tento obor studovat, postupně Cibulka vybudoval v Bulharsku první violoncellovou školu. Mezi jeho absolventy patřili např. jako Veselin Vapordzjev, Kiril Vapordzjev, Angel Borisov a Konstantin Kugijski.

Byl vyznamenán Zlatým řádem vědy a umění.

Ivan Václav Cibulka zemřel 3. září 1943 v Sofii ve věku 62 let.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Иван Цибулка na bulharské Wikipedii.

  1. a b Енциклопедия България, том 7, Издателство на БАН, София, 1996, стр. 381
  2. a b Český hudební slovník. slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2024-01-06]. Dostupné online. 
  3. a b Музика под пагон, Искра Ценкова, сп. Тема, брой 44 (212), 07 – 13 ноември 2005

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]