Hynek z Dubé

Hynek z Dubé
Hynek z Dubé
Narození	13. století
Děti	Hynek Žák z Dubé; Hynek Berka z Dubé
Rod	Páni z Dubé
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Hynek z Dubé byl významný příslušník starého českého rodu Ronovců znaku ostrve, který působil ve 2. polovině 13. století a počátkem 14. století u královského dvora.

Protože se jméno Hynek, což je jinou podobou jména Jindřich, v rodu pánů z Dubé často opakovalo, nelze vyloučit, že se zmínky o Hynkovi z Dubé, které se vyskytují v pramenech v období 1249 až 1309, týkají jedné osoby. Pravděpodobnější však je, že jde o otce a syna, přičemž otce lze ztotožnit s Jindřichem z Dubé, synem Častolova ze Žitavy a zakladatelem rodu pánů z Dubé.^[1] Hynek z Dubé syn byl otcem Hynka Berky z Dubé, který jako první používal toto přízvisko.^{[pozn. 1]}

Předkové

Známý původ později mocného rodu Ronovců začíná u Smila z Tuháně, který žil kolem roku 1200. Měl dva syny, staršího Častolova ze Žitavy a mladšího Jindřicha ze Žitavy. Oba se usadili v roce 1232 v oblasti Žitavy a Budyšína. Protože pomohli svému králi Václavu I. v roce 1249 při potlačení povstání jeho syna, získali od něj různé majetky. Jindřich se později přestěhoval do východních Čech a založil rodovou větev Lichtenburků. Častolov (zmiňovaný v letech 1216 až 1253) zůstal, a jeho potomci se usadili na severu Čech.

Častolov měl tři syny a dceru. Nejstarším byl Jindřich, psaný později jako Hynek z Dubé. Prostředním synem byl Častolov, později uváděný jako Čeněk z Lipé, a nejmladším Chval. Dcera se provdala za otce Albrechta ze Žeberka. Zmíněný Jindřich či Hynek z Dubé je zachycen v listinách z let 1249 až 1290. Také on měl tři syny, Hynka (týkají se ho pravděpodobně záznamy z let 1276 až 1309), Albrechta (psán z Dubé, Frýdlantu, Liběšic) a Čeňka (záznam z roku 1279).^[1]

Život

V období před rokem 1290 nelze jednoznačně určit, které historické prameny zmiňují otce a které syna, neví se tedy jistě, zda právě tento Hynek byl již v letech 1276-1277 a 1284-1288 nejvyšším stolníkem a zda se vyznamenal v bojích proti Braniborům po smrti Přemysla Otakara II., jak se píše v Dalimilově kronice. Za Václava II. v letech 1291-1295 zastával úřad komorníka, byl purkrabím v Domažlicích a v roce 1300 doprovázel krále při tažení do Polska, kde Václav II. získal polskou korunu; po králově návratu zůstal v Polsku jako vojenský velitel. Později získal úřad pražského purkrabího, který zastával nejméně od roku 1303 do roku 1309.^{[pozn. 2]} Zemřel mezi roky 1309 až 1316.^[1]^[2]

Na dvoře Václava II. měl Hynek z Dubé významné postavení. V roce 1292 byl mezi třemi pány, které král vyslal jako zástupce na volbu římského krále.^[2] Za své služby získal i nemalý majetek. Např. roku 1300 získal za pomoc v boji o polskou korunu od Václava II. do zástavy bezdězské panství.^[3] Po vymření Přemyslovců se přiklonil k Rudolfu Habsburskému, po jeho smrti k Jindřichu Korutanskému.

Rodina a majetek

Hynek měl čtyři syny, z nichž dva založili samostatné větve rodu.

Půta z Frýdlantu - zakladatel Adršpachů z Dubé
Hynek Žák či Hynek Scolaris (Jindřich Berka z Dubé) - pražský kanovník, později biskup v Olomouci
Hynek Berka z Dubé - zakladatel Berků z Dubé a nejvyšší pražský purkrabí
Hynáček z Housky

V jeho majetku se nacházela Dubá, Jestřebí, Kuřívody, Houska, jižní část Českolipska s hradem Frýdlant a další statky.

Odkazy

Poznámky

↑ Hynků, resp. Jindřichů (z něm. Heinrich, v latině se v přepisu jedná o totéž jméno) z Dubé či Berků z Dubé bylo mnoho a mnozí kronikáři je zaměňují či chybují při přepisech. Problém v doložení dat je dán malým počtem zachovalých dokumentů i absencí příjmení. Tak, jak nabývali statky a postavení, měnili své jméno i vícekrát za život.
↑ Palacký zmiňuje v této funkci Hynka Berku z Dubé, může jít však o záměnu jmen, protože i jeho syn Hynek Berka byl později pražským purkrabím.

Reference

↑ ^a ^b ^c SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců ve druhé polovině 13. století. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 15–28. ISSN 1211-9172.
↑ ^a ^b PÁRYSOVÁ, Františka. Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské. Praha, 2008 [cit. 2022-01-19]. 180 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. s. 26–27. Dostupné online.
↑ MAUSEROVÁ, Renata; RICHTRMOC, Vladimír. Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice: Kava-Pech, 2003. ISBN 80-85853-604. Kapitola Karel IV., s. 15.

[:01-2] Hynků, resp. Jindřichů (z něm. Heinrich, v latině se v přepisu jedná o totéž jméno) z Dubé či Berků z Dubé bylo mnoho a mnozí kronikáři je zaměňují či chybují při přepisech. Problém v doložení dat je dán malým počtem zachovalých dokumentů i absencí příjmení. Tak, jak nabývali statky a postavení, měnili své jméno i vícekrát za život.

[:02-3] Palacký zmiňuje v této funkci Hynka Berku z Dubé, může jít však o záměnu jmen, protože i jeho syn Hynek Berka byl později pražským purkrabím.

[Bezděz_1998A2-1] SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců ve druhé polovině 13. století. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 15–28. ISSN 1211-9172.

[Kariéra_Ronovců-4] PÁRYSOVÁ, Františka. Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské. Praha, 2008 [cit. 2022-01-19]. 180 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. s. 26–27. Dostupné online.

[Doksy-5] MAUSEROVÁ, Renata; RICHTRMOC, Vladimír. Doksy a Máchův kraj. Dobřichovice: Kava-Pech, 2003. ISBN 80-85853-604. Kapitola Karel IV., s. 15.

[1]

[pozn. 1]

[pozn. 2]

[2]

[3]