Henry van de Velde

Henry van de Velde
Narození	3. dubna 1863; Antverpy
Úmrtí	15. října 1957 (ve věku 94 let); Curych nebo Oberägeri
Místo pohřbení	Tervuren Communal Cemetery
Alma mater	Královská akademie výtvarných umění v Antverpách; Gentská univerzita
Povolání	architekt, designér, malíř, vysokoškolský učitel, inženýr, návrhář interiérů, designér šperků a designér nábytku
Manžel(ka)	Maria Van de Velde
Významná díla	Boekentoren (Gent); Muzeum Kröllerové-Müllerové; Villa Bloemenwerf; National Institute for Technical Education Leuven
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry van de Velde (3. dubna 1863 Antverpy – 15. října 1957) byl belgický malíř, návrhář a architekt. Tvořil návrhy nábytku, kovových předmětů, textilií a knižních vazeb.

Biografie

V roce 1897 se osamostatnil a založil Société van de Velde, kde se vyráběl nábytek, doplňky interiéru, galanterie a klenoty z kovů. V roce 1907 se stal ředitelem Školy umění a řemesel ve Výmaru. Společně s architektem Viktorem Hortou a Paulem Hanikarem patřil k zakladatelům belgické secese. Byl také jedním z představitelů hnutí Art and Crafts.

Dílo

Dům Bloemenwerf v Uccle u Bruselu (1895)
kadeřnictví Haby v Berlíně (1889)
Hagen
- Folkwang-Museum Hagen (1900–1902)
- Obytný dům Karla Ernsta Osthause, Hohenhof (1907–908)
Výmar
- Nietzsche Archiv (1903)
- Umělecká škola (1904–1911)^{[p 1]}
- Uměleckoprůmyslová škola (1905–1906)^{[p 1]}
- dům Hohe Pappeln (1907–1908)
- Villa Dürckheim (1912–1913)
Werkbundtheater v Kolíně nad Rýnem (1914)
Villa Esche v Chemnitzu

Odkazy

Poznámky

↑ ^a ^b Od roku 1996 součást světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími stavbami Bauhausu ve Výmaru, Desavě a Bernau bei Berlin.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Henry van de Velde na Wikimedia Commons
Henry van de Velde Archivováno 25. 11. 2014 na Wayback Machine.

Literatura

Mrázovi Bohumír a Marcela: Secese. Edice -ismy. Obelisk Praha 1971
Sagnerová, Karin: Jak je poznáme? Umění secese. Praha, Knižní klub, 2007. ISBN 978-80-242-1773-4.
Millerová, Judith: Průvodce pro sběratele secese. Praha, Noxi, 2004. ISBN 80-89179-08-8.

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[Poznámka_A-1] Od roku 1996 součást světového kulturního dědictví UNESCO společně s dalšími stavbami Bauhausu ve Výmaru, Desavě a Bernau bei Berlin.

[p 1]