Přeskočit na obsah

Karel Mattuš: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→Život: doplnění údaje
Porthos (diskuse | příspěvky)
74 638 editací
m oprava odkazu na rozcesstník
Řádek 1: Řádek 1:
[[File:Karel Mattus 1880 Mukarovsky.png|thumb|Karel Mattuš r. 1880]]
[[File:Karel Mattus 1880 Mukarovsky.png|thumb|Karel Mattuš r. 1880]]
'''Karel Mattuš''' ([[21. květen|21. května]] [[1836]] [[Mnichovo Hradiště]] — [[24. říjen|24. října]] [[1919]] [[Praha]]) byl český [[právník]] a politik. V letech 1865-89 působil v městské a okresní samosprávě v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] (obecní tajemník, obecní zastupitel a okresní zastupitel, v letech 1870-89 [[Seznam představitelů Mladé Boleslavi|boleslavský starosta]]). V letech 1866-90 zasedal v českém zemském sněmu za [[Národní strana|staročeskou]] stranu a po ukončení pasívního odporu r. [[1879]] rovněž v [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské radě]]; pracoval především v rozpočtovém a branném výboru a měl podíl na finančním, sociálním a železničním zákonodárství [[Vláda Eduarda Taaffeho|Taaffeho vlády]]. Po porážce staročechů r. 1890 přijal místo ředitele Zemské banky království Českého, po smrti [[František Ladislav Rieger|Riegra]] byl zvolen předsedou staročeské strany. Během [[První světová válka|1. světové války]] předsedal poradám českých politických stran s cílem zajistit jednotu národa. Byl oceňovaný pro hluboké odborné znalosti, řečnické a vyjednávací schopnosti a korektní jednání s oponenty.
'''Karel Mattuš''' ([[21. květen|21. května]] [[1836]] [[Mnichovo Hradiště]] — [[24. říjen|24. října]] [[1919]] [[Praha]]) byl český [[právník]] a politik. V letech 1865-89 působil v městské a okresní samosprávě v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] (obecní tajemník, obecní zastupitel a okresní zastupitel, v letech 1870-89 [[Seznam představitelů Mladé Boleslavi|boleslavský starosta]]). V letech 1866-90 zasedal v českém zemském sněmu za [[Národní strana (1860)|staročeskou]] stranu a po ukončení pasívního odporu r. [[1879]] rovněž v [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské radě]]; pracoval především v rozpočtovém a branném výboru a měl podíl na finančním, sociálním a železničním zákonodárství [[Vláda Eduarda Taaffeho|Taaffeho vlády]]. Po porážce staročechů r. 1890 přijal místo ředitele Zemské banky království Českého, po smrti [[František Ladislav Rieger|Riegra]] byl zvolen předsedou staročeské strany. Během [[První světová válka|1. světové války]] předsedal poradám českých politických stran s cílem zajistit jednotu národa. Byl oceňovaný pro hluboké odborné znalosti, řečnické a vyjednávací schopnosti a korektní jednání s oponenty.


== Život ==
== Život ==

Verze z 7. 11. 2012, 13:45

Karel Mattuš r. 1880

Karel Mattuš (21. května 1836 Mnichovo Hradiště — 24. října 1919 Praha) byl český právník a politik. V letech 1865-89 působil v městské a okresní samosprávě v Mladé Boleslavi (obecní tajemník, obecní zastupitel a okresní zastupitel, v letech 1870-89 boleslavský starosta). V letech 1866-90 zasedal v českém zemském sněmu za staročeskou stranu a po ukončení pasívního odporu r. 1879 rovněž v Říšské radě; pracoval především v rozpočtovém a branném výboru a měl podíl na finančním, sociálním a železničním zákonodárství Taaffeho vlády. Po porážce staročechů r. 1890 přijal místo ředitele Zemské banky království Českého, po smrti Riegra byl zvolen předsedou staročeské strany. Během 1. světové války předsedal poradám českých politických stran s cílem zajistit jednotu národa. Byl oceňovaný pro hluboké odborné znalosti, řečnické a vyjednávací schopnosti a korektní jednání s oponenty.

Život

Narodil se 21. května 1836 v Mnichově Hradišti[1] jako syn německy mluvícího lékaře; již v mládí se ale přidal k českému národnímu hnutí.[2] Studoval na piaristickém gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Jičíně, poté se přihlásil na pražskou právnickou fakultu.[1] Po promoci r. 1861[3] vstoupil nakrátko do soudní, notářské a advokátní praxe, ale brzy se začal věnovat veřejné správě.[4]

Po roce 1863 přijal místo městského tajemníka v Mladé Boleslavi, poté byl zvolen do obecního zastupitelstva,[3] kde se věnoval otázkám školským a finančním.[1] Roku 1865 se stal okresním zastupitelem a ředitelem záložny. Když po pruském vpádu r. 1866 navrhla skupina německojazyčných měst (Vídeň, Štýrský Hradec a Celovec) jmenování proněmecké vlády a vypsání voleb do německého parlamentu, odhlasovalo mladoboleslavské zastupitelstvo na Mattušův návrh opačnou rezoluci s požadavkem vystoupení Rakouska z německého spolku a vytyčení práv jednotlivých zemí včetně Českého království.[2]

V letech 1870-1889 zastával úřad boleslavského starosty.[2] Od roku 1873 byl rovněž členem okresní školní rady.[1]

Roku 1866 byl zvolen poslancem zemského sněmu za skupinu měst Turnov, Mnichovo Hradiště a Bělá pod Bezdězem. V roce 1870 se mandátu vzdal, ale o tři roky později byl zvolen znovu, tentokrát za Mladou Boleslav a Nymburk.[1] Roku 1868 spolupodepsal deklaraci, v níž čeští poslanci protestovali proti rakousko-uherskému vyrovnání.[4][p 1]

Nebyl příznivcem pasivní rezistence (bojkotu říšské rady ze strany českých poslanců), nevystoupil ale proti ní veřejně, aby nenarušil národní jednotu. Roku 1870 se pokoušel o kompromis, byl ale odmítnut a ačkoli se podřídil většině, dostal se pod ostrou kritiku J. S. Skrejšovského. Událost vedla k tomu, že se na tři roky vzdal poslaneckého mandátu.[2]

Po smrti Františka Palackého (1876) byl společně s Josefem Jirečkem, Václavem Bělským a Tomášem Černým vyzván, aby zprostředkoval jednání s nově vzniklou mladočeskou stranou. Když ostatní tři tuto roli odmítli, jednal Mattuš sám, rozkol mezi oběma proudy české politiky se mu ale překonat nepodařilo.[1]

Roku 1879 skončila politika pasivního odporu a Mattuš společně s dalšími českými poslanci vstoupil na říšskou radu. Pro politickou reprezentaci to znamenalo nutnost opustit radikální, zásadové postoje a pomocí kompromisů a „drobtové politiky“ se pomalu snažit o prosazování požadavků.[2] Mattuš byl členem Českého klubu a tzv. železného kruhu pravice.[4] Své názory dobře promýšlel a uplatňoval se všude tam, kde bylo nutné určité stanovisko vyložit a zdůvodnit. V parlamentu trávil mnoho času přípravou na jednání. Byl respektovaný jako znalec ve věcech vojenských, stavby a zestátňování drah, zahraniční politiky, vztahu k Uhersku, volebního práva a spotřebních daní.[5] Měl podíl na finančním, železničním a sociálním zákonodárství Taaffeho vlády.[4] Roku 1890 se snažil přesvědčit českou veřejnost o prospěšnosti punktací, na jejichž vyjednávání se podílel. Když je česká veřejnost odmítla (a staročeská strana utrpěla volební porážku), odešel z aktivní politiky.[2]

Od roku 1890 zastával funkci vrchního ředitele Zemské banky království Českého. Byl rovněž činný v dalších národních iniciativách (např. Společnost českého musea, Svatobor, národohospodářský ústav České akademie). Po smrti F. L. Riegra byl zvolen předsedou staročechů.[4]

Během 1. světové války předsedal schůzkám představitelů českých politických stran, s cílem zajistit národní jednotu v zásadních otázkách. Doufal ve vítězství dohodových mocností.[4] Funkce se vzdal v srpnu 1918 pro vysoký věk, nadále ale jednání podporoval.[6]

Jako jeden z mála politiků své generace se dožil osamostatnění ČSR. 21. října 1919 onemocněl, následujícího dne jej ranila mrtvice a 24. října v 1 hodinu v noci zemřel.[4] Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově za velké účasti politiků, představitelů Zemské banky, dalších úředníků i občanů.[7] Soustrastný list napsal mimo jiné vrstevník a spolustraník Antonín Otakar Zeithammer (který zemřel krátce poté), kondolovali ale i političtí odpůrci, kteří oceňovali Mattušovu čestnost, pochopení pro potřeby dělnictva, slušnost v jednání a dosažené výsledky v oblasti kulturní a hospodářské.[8]

Dílo

Matušova publikační činnost souvisí s jeho politickými aktivitami. V 60. letech přispíval v Mladé Boleslavi do časopisu Boleslavan.[2] Knižně vyšly mj.:[9]

  • Historické právo a národnost co základové státního zřízení Říše rakouské (1867)
  • Několik myšlenek o českém státu (1870)
  • Řeči sněmovní, které v letech 1878-1892 promluvil Karel Mattuš (1900)
  • Paměti (1921)

Poznámky

  1. ↑ Plné znění deklarace a některé historické souvislosti viz např. ŘEZNÍČEK, Václav. Velký Čech. Praha: Jos. R. Vilímek, 1897. 357 s. Dostupné online. Kapitola XXVII., s. 291. 

Reference

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Mattuš

  1. ↑ a b c d e f Dr. Karel Mattuš. Světozor. 1880-11-05, roč. 14, čís. 45, s. 529. Dostupné online [cit. 2012-02-12]. 
  2. ↑ a b c d e f g Karel Mattuš. Osvěta. Roč. 1906, s. 491-501. Dostupné online [cit. 2012-02-12]. 
  3. ↑ a b Dr. Karel Mattuš. Humoristické listy. 1886-02-12, roč. 28, čís. 7, s. 52. Dostupné online [cit. 2012-02-12]. 
  4. ↑ a b c d e f g Dr. Karel Mattuš. Národní politika. 1919-10-24, roč. 37, čís. 293, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-02-12]. 
  5. ↑ Za dr. Karlem Mattušem. Národní listy. 1919-10-25, roč. 59, čís. 252, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-02-12]. 
  6. ↑ Dr. Karel Mattuš. Národní politika. 1919-10-25, roč. 37, čís. 294, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-02-12]. 
  7. ↑ Pohřeb dra Karla Mattuše. Národní politika. 1919-10-28, roč. 37, čís. 297, s. 10. Dostupné online [cit. 2012-02-12]. 
  8. ↑ Dr. Karel Mattuš. Národní politika. 1919-10-25, roč. 37, čís. 294, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-02-12]. 
  9. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Mattuš&oldid=9265248“