Jenský kodex
Jenský kodex (latinsky Antithesis Christi et Antichristi) je bohatě iluminovaný český rukopis z konce středověku. Vznikl okolo roku 1500 na popud utrakvisty Bohuslava z Čechtic, který sám největší část rukopisu také napsal.[1] Ve druhé polovině 16. století se za dosud neobjasněných okolností kodex dostal do Německa, snad jako dar Martinu Lutherovi.[2] Zde zůstal několik staletí uložen v univerzitní knihovně v Jeně, odkud získal také svůj dnešní název. Pro české prostředí kodex, zapsaný původně v Jenské knihovně jako Antithesis Christi et Antichristi, znovuobjevil koncem 18. století Josef Dobrovský, který jej podrobně prozkoumal během svých zahraničních cest a přispěl k jeho bližšímu určení a datování.[3] Počátkem 20. století se rukopis poprvé ke studijním účelům vrátil na území Čech,[2] v roce 1951 jej pak prezident NDR Wilhelm Pieck předal Klementu Gottwaldovi jako státní dar Československu.[4] Velký zájem odborníků a médií v 50. a 60. letech způsobily zhoršení špatného fyzického stavu kodexu, v roce 1985 proto prošel rozsáhlým restaurátorským zásahem.[2][1] Je uchováván ve sbírce rukopisů Knihovny Národního muzea, výjimečně byl vystaven na Pražském hradě v březnu 2010[5], a znovu při příležitosti 600. výročí upálení Jana Husa v Národním muzeu v červnu 2015.[6] V roce 2009 vyšla faksimile kodexu.[4][7]
Kodex obsahuje různé texty v češtině a latině na křesťansko-filosofická a husitská témata. Skládá se z několika rukopisů a jednoho prvotisku na 111 papírových a 9 pergamenových listech se 122 iluminacemi,[5] jejichž autorem je asi převážně Janíček Zmilelý z Písku.[8] Známé jsou zejména ilustrace zobrazující motivy z husitských dějin, jako např. upálení Jana Husa (38r), heslo „Veritas vincit“ (česky Pravda vítězí) vedle kalichu (56r) či slepý Jan Žižka v čele vojsk (76r), který se v upravené podobě objevil po roce 1970 na československé dvacetikoruně.[5] Tendence díla je prohusitská (protikatolická), což se ostře projevuje v některých iluminacích, např. křižáci s nabodnutým dětským tělíčkem (56r), kardinál korunuje nevěstku papežskou tiárou (70r) nebo kněz vraždí své dítě (77r).
O kodexu byl v roce 1954 natočen jedenáctiminutový dokumentární film.[9]
Galerie
editovat-
Jan Žižka v nebi jako klíčník, fol. 5v
-
Mistr Jan Hus na kazatelně, fol. 37v
-
Boj husitů s křižáky, fol. 56r
-
Kardinál korunuje nevěstku papežskou tiárou, fol. 70r
-
Jan Žižka v čele husitských vojsk, fol. 76r
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b MAREK, Jindřich. Jenský kodex. Encyklopedieknihy.cz. Dostupné online.
- ↑ a b c Jenský kodex. Muzeum 3000 [online]. [cit. 2024-12-02]. Dostupné online.
- ↑ DROBNÁ, Zoroslava. Jenský kodex: husitská obrazová satira z konce středověku. Praha: Odeon, 1970. 81 s. S. 7.
- ↑ a b Byla vydána faksimile[nedostupný zdroj], zpráva na stránce Národního muzea
- ↑ a b c Zpráva o výstavě Archivováno 22. 3. 2010 na Wayback Machine. na Novinky.cz
- ↑ Husovské unikáty ze sbírek Národního muzea (1415–2015). Národní muzeum [online]. [cit. 2024-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-23.
- ↑ Národní muzeum vydalo Faksimile Jenského kodexu. Témata [online]. 2010-02-18 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Ptejte se knihovny odpověď knihovníka na dotaz
- ↑ Česko-Slovenská filmová databáze – Jenský kodex
Literatura
editovat- Jenský kodex. Praha: Gallery, 2009. 232+224 s. ISBN 978-80-86990-96-5. (faksimile a odborný komentář, ve dvou svazcích).
- DROBNÁ, Zoroslava. Jenský kodex: husitská obrazová satira z konce středověku. Praha: Odeon, 1970. 81 s.
- VLK, Miloslav. Paleografický rozbor Jenského kodexu. Sborník historický. 1966, roč. 14, s. 49–74.
- VLK, Miloslav. Jenský kodex – kodikologický rozbor. Sborník Národního muzea v Praze. 1967, roč. 21, s. 49–74.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jenský kodex na Wikimedia Commons
- Jenský kodex Antithesis Christi et Antichristi na stránkách manuscriptorium.com, obsahuje seznam iluminací a „Faksimile“ – online prohlížení dokumentu
- Jenský kodex v eSbírkách